Říše bez dědice je předzvěstný chaos?

A není to, že „říše bez dědice je předzvěstí chaosu“? 🙄

Shoda přísudku s podmětem – to se učí někdy v páté, šesté třídě ZŠ, ne? 🙄 Když už to, teda, nevycejtíš … 🙄🙄🤦‍♀️

Předmětem věty je říše bez dědice, která má praesumovat chaos. Chaos není předmětem věty, navíc když chaos nastane, nemůže být předzvěstný – je to lapsus. Říše bez dědice je předzvěstí chaosu, nebo také chaos předzvěstuje. Jan Křtitel byl také – údajný – předzvěstitel Ješuy ben Josef, anarchisty, který měl úspěch – nebyl to předzvěstný křtitel! 🤪🤦‍♀️

Tak: konec doušky gramatické, pojďme in medium res.

Ne nezbytně, záleží na, za prvé, míře absolutismu umrlého zeměpána a potom na mechanismech, které jsou nastaveny – v příslušné zemi – pro tuto eventualitu.

Protože ona se stává, jako se stala, ku příkladu, na sněmu v Horách Kutných dne 27. května 1471, kdy stavy zvolily za českého krále Vladislava Jagellonského.

Naopak, když natáhl brko Václav II., a když byl v Olomouci v roce 1306 zmordován jeho syn Václav III., zvolili stavové za krále Heinricha von Kärnten. který ale nevydržel na trůnu ani rok, a z Čech ho vyhnali římský král Albrecht, aby na český trůn, v roce 1307, dosadil svýho fakana Rudolfa (I.) Habsburského. No jo, jenže protože život není krásný, a tak Rudolf natáhl brko ještě toho roku. Heinrich von Kärnten se, sice, na českej trůn vrátil, ovšem vyjednávání s moravskými stavy se mu moc nedařilo, a už na začátku září roku 1307 ho napadli Habsburkové skrze Egerland. Válka skončila mírem po té, co Albrechta zmordoval, 1. května 1308, Jan Habsburský (Parricida). Ten byl, asi, mordýř nábožný, tak tak nebažil po statcích světských (nebo si to – prostě a jednoduše – uměl spočítat, že lepší je vyženit, než se o to rvát? Nebo dobrých 45,000 hřiven odbytnýho za Čechy? 🤷‍♀️), a tak v červenci roku 1308 bylo uzavřeno příměří a 14. srpna 1308 byla ve Znojmě zpečetěna smlouva, ve které se Habsburgové vzdali nároku na českej trůn.

No jo, jenže stavy nesjednotíš: už v roce 1309 se v českých a moravských stavech začala rozrůstat prolucemburská oposice (a tehdy to nebylo, jako dneska, fakt to nebylo nic positivního!), a hlavně se do toho začali montovat svatí parasiti – cisterciáci – ti na to šli rafinovaně, jak cukr krystal: chtěli prodat Elišku Přemyslovnu za Jana Lucemburského. Nakonec bylo jeho vojsko na hlavu poraženo v bitvě před pražským Hradem v polovici června 1310 a 29. června přivedli před pražský hrad rebelové Elišku Přemyslovnu. Rebelové pak poslali, přes panovníkův výslovný zákaz, na tajňáka posla na říšskej sněm, listinou z 25. července 1310 římský král a císař souhlasil se sňatkem svýho syna Jana s Eliškou Přemyslovnou, sňatek ustanovil na 1. září 1310 (na tu dobu to byl fofr!), česká delegace se zavázala, že Janovi, jako českýmu králi, bude království vydáno bez rebelií a buntacií, Zároveň se kurfiřti usnesli, že Heinrich von Kärnten vládne na českým trůnu nelegálně, no a, abych to neprodlužoval, Heinrich von Kärnten se musel vrátit do Hrabství Tyroly, teďka byl bez peněz, jedno s druhým. A že Jan Lucemburský byl slabý král, že situaci nezastabilisoval, to už víme.

Takže: jak kdy.

Ovšem ptáš se na výrokovou pravdivost: výrok je nepravdivý, protože je🤪. 🤷‍♀️🙄

Často tomu tak bylo, ale to hodně záleží na systému té země, včetně systému následnictví (pokud zde takový systém není propracovaný a je hodně bídný, pak ano, může to znamenat chaos v případě absence dědice). A na situaci, na případném počtu nárokovatelů, držitelů moci, povaze těch u moci, vliv na armádu, druhy porpoˇpřízně, atd. Nemusí to znamenat nic vážného, může to být bezproblémový přechod k novému vladaři, ale klidně z toho může být i občanská válka aj.
Dědic a následník (následníci) často znamenal stabilitu, jistotu apod., ale to je hodně o tom systému. Kde je volné nástupnictví nebo nebyl výslovně určen/jmenován dědic – a kde je jmenován výhradně žijícím monarchou, tak tam to mohlo předznamenat chaos.
Ale tohle může řešit konkrétní právo/zákon, předepsaný postup, dle něhož bude ten proces probíhat, celou linii následnictví, ústavu, atd. Nemluvě o pojistkách, typu monarchie / roli monarchy, aj.

Př. z dnešní doby: Omán je absolutní monarchie, rozhodně nemá systém následnictví s „nekonečným“ počtem následníků (jako třeba ve VB) a před pár lety tam zemřel sultán Kábús, který tam vládl 50 let a neměl žádného potomka (ani sourozence) ani za života neurčil dědice. V závěti však jmenoval svého následníka a toho (v souladu s pokyny zesnulého) potvrdila i rada/‚dvůr‘. Přestože se původně očekávalo třeba i se starším bratrem toho vybraného. A byl to hladký, rychlý a bezproblémový proces. A takovým by byl, i kdyby Kábús nezanechal ten dopis/závěť – měli by konkrétní proces, jak postupovat při výběru nového sultána.
Žádná říše však dnes neexistuje. Bohužel ;)

Upravil/a: Disraeli

Další tvůj blábol.

Netuším v jaké souvislosti, ale nemusí to tak být.