Řekněte mi, žijí lidé při smyslech, při kterých by měli žít?

Žil jsem dlouhý život, po čas kterého jsem si všiml (samozřejmě mimo jiné), jak si lidé stěžují, že nemají na sebe a na nic okolo sebe čas, bo musí do zaměstnání. Ano, zaměstnání – řeč je zde o činnosti, pro kterou drtivá většina lidstva chodí někam ztrácet ten svůj „asi bonusový“ čas (koneckonců z toho věčného celoživotního stěžování lidstva to jaksi vyplývá) často tím, aby tam pracovali, ale ani toto není a v praxi ani nebývá podmínkou. Podotýkám, že život byl relativně dlouhý a lidé v něm si stěžují a stěžovali na totéž napříč sociálním, politickým či jiným vývojem, zjednodušeně si na tento problém v průběhu evoluce stěžují immervere. No a teď, když je kovid (jeden by řekl, že ho seslal Bůh, bo NIKDO teď NIKAM ZBYTEČNĚ CHODIT nemusí a vždy se KAŽDÝ může na kovídka vymluvit, vše na něj napráskat a naházet), tak si VŠICHNI LIDÉ PARADOXNĚ stěžují, že nevědí, co mají dělat. Z médií je ZCELA JASNĚ patrné, že lidé VŮBEC NETUŠÍ, JAK MAJÍ ŽÍT! A to samo o sobě není moc příznivé. Ba naopak. Mně osobně přijde vůči světu, jak ho známe, velmi riskantní, jde přímo o hazard se životem. A tak teď lidé ve své nevědomosti vyhledávají různou dobročinnost, dobrovolnictví a jinak až neuvěřitelně riskují životy své a bližních svých. Nejhorší na tomto „zvrhlém“ (promiňte, nemám jiné slovo v zásobě) způsobu chápání světa je to jejich (lidstvo) věčné hledání viníka. No… takže osobně nevím… jak vidno z tohoto vlákna, mezi mnou a lidstvem je jakýsi rozdíl ve „smyslech“, chci říci, je zde patrný rozdíl ve vnímání života/světa jako takového. Čili otázka byla položena a platí, nebudu se na totéž ptát opakovaně zde pod otázkou. Děkan.