Řákaly vám na základce šprte ?

jo, dokonce ještě na gymnáziu. Paradoxně to bylo zejména v předmětech, na něž jsem se učit nemusel, protože mě bavily a šly mi tudíž samy.

Nikdo se mi neposmíval, nebyl důvod. Ke šprtovi typu Hujer, jsem měla daleko.

To rozhodně ne, ale stejně jsem pak dosáhla lepší uplatnění než šprti 🙂

jsem na tom jako quentos, i na střední mi holky říkají šprte, nicméně v předmětech, do nichž se nemusím učit a jdou mi samy

Ano, ale necítila jsem se tak. Za šprta považuji lidi, kteří jsou až moc iniciativní a vtírají se do přízně učitele, taková já jsem nikdy nebyla…

Jo ale nic jsem si z toho nedělal, ignoroval jsem je.

Ne. Ke šprťáctví je třeba ještě něco navíc, než přirozený talent. Na jeho nedostatek jsem si stěžovat nemohla. Měla jsem řadu kamarádek a nikdy jsem neměla pocit, že někdo ze spolužáků dělal vědu z toho, že někomu šlo učení lépe a jinému ne. Ještě si naopak pamatuji, že jsme se někdy domlouvali a se slabšími žáky probírali učivo, co jim nešlo. Byl to takový „doučovák bez kantorů“.
Výraz „šprtka“ jsem poprvé slyšela v negativním smyslu až u dcery, když byla na gymplu.
My jsme se na gymplu jenom „šprtali“ před zkouškami nebo písemkami.

Ne, mé známky tomu neodpovídaly.

Ano, pouze ze závisti a ty, které jsou holt blbé (ano, holky), protože nedokážou pochopit, že mám dobrou paměť. :)

Vzhledem k tomu,že jsem se nikdy neučil a vysvědčení většinou končilo vyznamenáním,mi tak říkali.Mělo to ale jeden háček,byl jsem chytrý,ale nikdy jsem se neučil.Krom DÚ.