Může to být psychická porucha?

Dobrý den, pokud Ti tyto stavy „vracení do minulosti“ zhoršují kvalitu života, lze doporučit jen návštěvu psychologa, či psychiatra.

Wouuu, úchvatné, poznal jsem pár lidí a jednoho také tvůj ročník, kteří se zbavili všech věcí po určité datum, ovšem z tímto chováním nikoliv, pokud bys nebyl proti, mohl bych se tě ve zprávách na pár věcí zeptat, resp. si s tebou popovídat?
Přesto, mohla by to být u tebe podobná věc, jako u předchozích zmíněných lidí-stalo nebo nestalo se ti něco, co ti udělalo jistý mezník v životě (2000). O psychologovi určitě víš, ovšem z nějakého důvodu jej navštívit nechceš? a proto raději píšeš zde. Poté bych doporučil nenápadně vyzvídat od rodičů/prarodi­čů/jiných rodinných příslušníků věci z této doby. S tvými vzpomínky na toto období by sis mohl udělat zhruba náhled toho, jakou jsi měl povahu předtím a jakou nyní, v nejlepším také najít ten „zlomový bod“.

Úplně přesně nechápu ty tvé pocity. Na jednu stranu píšeš o tom, že to vyhledáváš a pozitivně tě to fascinuje (což by znamenalo, že tě to v dobrém nabíjí) a na druhou stranu to v tobě vyvolává úzkost. Osobně, dalo by se říct, že mám něco podobného. Také, kdykoli si vzpomenu na své dětství, mám daleko lepší pocit, než z toho, co se děje kolem dnes. Když si vzpomenu na staré výrobky, chování lidí k sobě navzájem, staré filmy, budovy nepřeplácané hnusnými reklamami, dnešní, všudypřítomný stres a pod. – ani se ti nedivím. Ta devadesátá léta ještě nebyla tak zlá, ale já zase vzpomínám pěkně na osmdesátá:-) Je možné, že jde o obranu tvého organismu, protože tahle doba zkrátka není pro tebe. Každý člověk není dravý, flexibilní, dynamický – jak se dnes vyžaduje – tzn. všehoschopný. A tak se tím únikem do minulosti vlastně podvědomě dostáváš do bezpečí. Ty pocity úzkosti mohou pramenit z toho, že to ale není realita. Takže předpokládám, že ač ve stresu, jsi „tam“ raději než „tady“.
Neboj se, nic tak závažného to nebude. Podle mého jde o tzv. Panovský komplex. Zkrátka – nechce se ti dospět. Znáš příběh o Petru Panovi? Z části se přikláním k tomu, co píše huxa, že právě ve tvém dětství (v těch čtyřech letech) se ti přihodilo něco závažného, co tě ovlivnilo. Ale spíš si myslím, že se něco stalo později a právě to dětství byla doba, kdy ses cítil nejlépe. Jste kompletní rodina? Nezemřel někdo blízký? Nestalo se něco ve tvém blízkém okolí někomu, na kom ti záleží? Může toho být hodně. Navrhuji ti rozhodně psychoterapii, tam se dozvíš vše, co potřebuješ a naučíš se pracovat se svým problémem.
A ještě něco. Tyhle věci obvykle mizí, když se objeví někdo, na kom ti skutečně záleží a začneš nový život. Jak se říká (a já jsem o tom přesvědčena) – láska je lék (na všechno). Držím ti palce.

Nejen že může, s největší pravděpodobností to psychická porucha je !
Odborníka ale tady nenajdeš, musíš jej proto vyhledat v ordinacích a vše mu říci. Klidně začni v svého praktického lékaře, v případě potřeby ti poradí kam dál.
Názor

no to máš snad bipolární poruchu né? :D

Odpověď na otázku Může to být psychický problém? – za mě ano, může, resp. je. Doporučuji to řešit někde jinde a odborně, začít třeba tady: http://poradna­.zena.centrum­.cz/rubrika/psycho­logicka-poradna/. Ale bez osobního kontaktu to asi vyřešit nepůjde.