Proč všichni živočichové žerou, ale jenom člověk jí?

Těžko říct, proč takl naši předklové pojmenovali.

Něco jsem zjistila ve Staročeském slovníklu, Etymologickém – není to někdy jednoznačné.

žrát, žravý, žravost, žrádlo, žrout, žranice, nažrat (se), ožrat (se), požírat, přežrat (se), rozežrat se, sežrat, užírat (se), vyžrat, vyžírka, zažrat (se). má původ ze sti. giráti‘ hltá’,vše zie.*gu̯er-‘hltat, polykat.

Staročeský slovník uvádí ve významu nestřídmosti, jak vyplývá z odvozených slov.

Jíst – také staroindický kmen – německé essen. Původ je velmi složitý, třeba i hláskově, ale podle rychlosti jídla a potravy a pití se lišil člověk a zvíře.

Třeba hospodářské zvířectvo se krmilo žírem, tedy žralo, aby bylo živé, aby nabíralo maso, to člověk nepotřebuje.

Jíst – mít to, co dostačuje k životu. Původní význam – ten, kdo se trápil hořem, soužil se, musel jíst. Už třeba Ježíš nakrmil lidi a dal jim chléb, ryby, aby se nesoužili.

Dnes žrát ve významu jíst je slovo nespisovné, samozřejmě týká se lidí.

Upravil/a: annas

člověk se vždy považoval v živočišné říši za cosi vyjímečného a tak si i pro naprosto stejné aktivity volí v případě zvířat a vlastním jiná označení. Například člověk umře, zvíře ale jen zhasne nebo chcípne. Těch případů je celá řada, ale v podstatě jde opravdu o označení téhož jen se zjevným cílem se nad ostatní tvory nadřadit.

Upravil/a: anonym

Neboj, jsou i lidi co žerou, protože neumějí řádně zacházet s příborem nebo lžící.

Tak žer, já jím.

Když člověk jí jako prase, tak taky žere. A najdou se občas i takoví.:-(
A protože se chce od zvířat odlišit (i když se mu to opět občas nedaří) tak o sobě říká že jí. 🙂