Proč vlastně existuje superlativ? Co platilo kdysi, už dnes neplatí?

Opět je to otázka měření času.. Mělo by se uvádět v roce xxxx, případně měsící a dni je nejrychlejší či nejvyšší to a to. Když dojde k dalšímu objevu, nový model automobilu je rychlejší než ten z roku xxxx, tudíž je v současnosti nejrychlejší.

Uvedené výšky hor z doby xxxx nebyly třeba překonané, takže to, co platilo v určité době, to platí i dnes. stále je něco nejvyšší, samozřejmě vzhledem k něčemu.

Čas z pohledu fyziků, tedy Einsteina, neexistuje. proto je třeba se na sklutečnost takto dívat.

Aby bylo možné srovnání, nedocházelo k chybné a nepřesné interpretaci, rozhodující je uvedené datum. Protože dnes je dnes, zítra je opět dnes atd.

Přece když něco srovnávám, tak je to vzhledem k něčemu. Je to relativní. Přece nejvyšší budova na světě je ta, kterou srovnávám s budovami ostatními. Platí tak dlouho, než se objeví něco nového.

Minulost, přítomnost, budoucnost jsou pojmy, které jsou vymezeny ,pro pochopení, protože čas neexistuje, ale lidé pro jeho měření vymysleli hodiny.

Myslím si, že superlativ vůbec nevadí a stále platí, jen se je třeba správně dívat.

Z pohledu jazyka 1. stupeň vyjadřuje základní míru vlastností, druhý stupeň pak větší míru než 1. stupeň, , 3. stupeň pak nejvyšší míru vlastnosti. Tak se může porovnávat výškua hor, délka řek, rozloha moří atd.

Jedině tak je možné srovnávat, co se vyvíjí, co se mění, pokud srovnáme s tím, co bylo, dnes už neplatí.

Když stojí vedle sebe 3 osoby, jedna měří 170, druhá 168, třetí 190. Porovnáme je, takže dne je nejvyšší ta, která měří 190 cm vzhledem k těm, s nimiž je skupině. V jiné skupině mlpže být nejvyšší člově, který měřáí třeba 150 vzhledem k ostatnáním.

Proto je suoperlativ určitým měřítkem., samozřejmě vzhledem k něčemu.

Upravil/a: annas

Některá fyzikální „nej“ jsou neměnná, některá se pomalu mění. Kaspické jezero je pořád největší na světě a Bajkal nejhlubší. Dokonce i diamant, jako nejtvrdší materiál, už byl sesazen z trůnu, a to dost deklasujícím způsobem. Ovšem dosažení fyzikální konstanty, jako je např. rychlost světla nebo dosažení absolutní nuly není principiálně možné.

To že se mění naše možnosti nebo naše znalosti ještě neznamená že budeme na jejich popis rezignovat s tím, že zítra to už stejně platit nebude. Takže superlativ bude mít význam dokud budeme uvažovat, mluvit, porovnávat…

Nevidím žádný důvod, proč by se mělo „čekat na budoucnost“,
když už třeba v některé oblasti k dalšímu vývoji nedojde.

Pokud něco srovnáváme, porovnáváme to teď, v současnosti.
Proto to auto, kterým lze nyní dosáhnout nejvyšší rychlosti (ve srovnání
s ostatními současnými auty) je nejrychlejší.