Karel Sabina – na jedné straně – autor libreta k nejnárodnější české opeře, mimořádně inteligentní a přímo úžasně výmluvný politik, taktéž novinář a spisovatel břitkého pera. Na straně druhé – policejní konfident, který udával svoje přátele, kolegy, známé.

Podrobná historie, proč byl Sabina zpodobňován se dvěma tvářemi. Veškerá dvojznačnost jeho života začala vlastně jeho narozením, za které ovšem nemohl. Už tehdy se však lidi nemohli jaksi dohodnout. Je to panchart, nebo aristokrat?

http://www.roz­hlas.cz/toulky/vy­sila_praha/_zpra­va/872-schuzka-panchart-nebo-aristokrat--1026311

Rok 1848 – Sabinův projev – redakce Pražských novin – zatčení – našel se u Sabiny kompromitující dopis – výzva k povstání. T

To byla pro žalobce náramná zbraň, kterou v podobu tohoto zatraceného psaní držel v ruce. Povstání! Slůvko, které každému rakouskému ouřadovi, policajtovi, neřku–li potentátovi kazilo spaní.
Rozsudek nad Karlem Sabinou byl vynesen až tři roky po zatčení – 21. května 1852 – krátce po té, co oženil. . Zněl na trest smrti provazem a náhradu soudních útrat. Cestou milosti mu byl trest zmírněn na osmnáctiletý těžký žalář v pevnosti bez okovů. I když byl rozsudek vynesen, seděl Sabina ještě půl roku v hradčanském vězení, aby byl po ruce k dalším svědeckým výslechům.
Ve vězení napsal román Oživlé hroby, který je dodnes považováno za nejlepší Sabinovo dílo. Zbytek trestu byl jemu a také jeho druhům prominut císařskou amnestií. Podle usnesení měl vypršet v roce 1861. Na svobodu se dostal o čtyři roky předtím, takže si odseděl v Praze a v Olomouci celkem osm let.

Doma v Praze se všechno změnilo, bylo těžko si zvykat. Děti vyrostly: Aloisovi bylo jedenáct, malé Eufrosině devět let. Svoje rodiče už Sabina naživu nezastihl. Od amnestie zažil Sabina nouzi, ba přímo bídu. Sotva byl týden na svobodě, prodával Fričovi (proto, aby si opatřil nějaké prostředky k životu) svou (prý dost politicky závadnou) knihovnu, kterou by jinak musel spálit.

V červenci 1859 sepsal svoji první zprávu a stal se policejním agentem, plně proti vlastnímu národu. Jeho krycí jméno znělo – Roman.

Sabinovo odhalení

http://www.roz­hlas.cz/toulky/vy­sila_praha/_zpra­va/873-schuzka-zradce-naroda--1026352

Sabina podával hlášení o záměrech české politické opozice, což bylo pro Vídeň daleko cennější než, že někdo někde řekl něco protistátního.
Není pravda ani to, že by nikoho konkrétně nepoškodil. Na základě jeho udání byl zatčen Josef Barák v Polsku a obviněn z najímání do cizího vojska. Bylo to roku 1863, kdy v Polsku vypuklo povstání. Řada polonofilských Čechů tehdy skutečně organizovala české gardy a Poláci měli zájem o to, aby česká garda vznikla a pomohla polskému povstání.
V souvislosti s tím byl zatčen také pardubický technik Václav Zrůst. (Byl to trošku dobrodruh, názory na něj nebyly jednotné, ale to není podstatné.) Zrůst dokonce u Sabiny nějaký čas bydlel a Sabinova dcera Eufrosina pro českou gardu vyšívala prapor. Když pak Zrůst odjel do Polska, poslal Sabinovi dopis, který Sabina okamžitě odevzdal na policii včetně praporu, který vyšívala jeho dcera. Na základě dopisu byl Zrůst v Polsku zatčen a odsouzen na dva a půl roku. Odseděl si něco přes rok.

Navzdory tomu byl Sabina významný kulturní činitel, vytvořil dílo, ať už to jsou libreta, nebo několik jeho próz, které je do určité míry dodnes živé. Čili je to pořád člověk, který patří do dějin české kultury. A v tomto smyslu je jako úspěšný policejní konfident naprosto výjimečný.

Další podrobné informace z pera historiků lze najít v odkazu

http://www.ces­katelevize.cz/ct24/ex­kluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/119729-kryci-jmeno-roman/

Taky jsem ve škole asi chyběla, když se bral Sabina, ale je to v jeho životopise na Wikipedii. 🙂
Nechce se mi to sem kopírovat.

Taky mě to už zajímalo:-)
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/odkud-se-rekrutuji-praskaci