Proč si máme život užívat na plno když po smrti stejně vše zapomenem?

Ale než zemřeš budeš si to pamatovat a litovat toho co jsi prošvihl.

1. Žiješ v přítomnosti !
2. Docela by mne zajímalo odkud víš že na všechno po smrti zapomeneš ?

Nemusíš, záleží jen na tvém rozhodnutí. Nikdo tě přece nenutí.

vskutku.
vzdajte sa majetku, materiálneho života, sadnite si niekde do lesa a začnite o tom meditovať.
možno odpoveď nájdete.

posmrtný prínos bude ten samý (pre vás, pre okolie možno lepší, možno horší).

Žijeme přece teď ! Proč myslet na potom ? A kdo ví, co bude pak ? Z nás nikdo. Na světě je přece krásně, tak si ho užijme. 🙂

Pokud si po smrti nikdo nebude nic pamatovat, budou jednat podle momentálních pocitů. Podle toho, čím v životě trpěli; urážlivostí, agresí, nebo obráceně vyvážeností, pohodou. Možná mají někteří lidé primitivní povahu a neváhají někomu sáhnout na život. Ovšem nějak odvrátit takovou situaci můžeme. Třeba důvtipem a inteligencí. A nemusíme při tom ani bojovat s noži jako oni. Pokud se nějaký děj odehrává po smrti, kdy zemřelý není sám ale je v jakési společnosti dalších zemřelých, vidí všechny nedostatky těch, co nerozuměli humoru a vzali to jako útok a oni se brání vyhrožováním a pronásledováním. To by možná mohlo narušovat to hezké po smrti, nirvánu, nebe apod. Vyhnout se strachu který ubírá síly a občerstvovat svou duši či ducha čistotou a nádherou přírody. Ať už turistikou, sportem, meditací, koníčky, ale třeba hlavolamy a dobrou společností, žít v rodině.