Proč se více nemluví o možnosti zlepšit svoje smysly jejich trénováním?

Ono se o tom trochu mluví a píše, ale asi to nestačí. Měla by se více zapojit škola.

Trénovat jde pochopitelně vše, čím jsme tvořeni. Tělo, mysl, duše. Vlastnosti, dovednosti, schopnosti, intelekt, duchovní schopnosti (nadvědomí).
Lidé raději řeknou, že to nejde nebo že to není možné, než aby se o to pokoušeli nebo to alespoň zkusili. Nezajímají se ani o ty nejzákladnější možnosti sebezlepšení jako osvojení si pár dovedností nebo rozšíření schopností nebo intelektu, natož, aby se pokoušeli o něco víc jako jsou smysly. Podívej kolik lidí je s nadváhou, kolik nedokáže ovládat to, co jedí a pijí, neumí ovládat svůj spánek, svůj sexuální půd a podobně, nečtou, neučí se… Nemají žádnou sebekontrolu a ty chceš, aby trénovali a rozšiřovali své smysly, což jsou úplne jiné úrovně?
Bohužel je to krom společnosti vina i školství. Po škole už se skoro nikdo nechce nic učit, nechce se nijak dál rozvíjet, vyvíjet, zlepšovat. Škola to vše utlumila (zvědavost, ctižádost, touhu po poznání/vědění, motivaci, sebevědomění). Tam se do nich jen chaoticky a dočasně nahustí nějaké zbytečné teorie. Nejde o žádné zlepšování, posouvání se, poznávání možností, světa a sama sebe. Nejde o schopnosti, dovednosti, charakter ani intelekt. Jde jen o známky na zakládě špatně předaných informací, které si mají velmi dočasně zapamatovat a napsat v písemce… Popřípadě do zkoušky, kde se otestuje kolik si toho zapamtoval.

Obyčejné fyzické tělo (a vše, co to obnáší) lze vytrénovat až do takových možností, které se nazývají nadpřirozené (i když je to skutečné). Jako ony jsou nadlidské (vysoce se vymykajici, překonávající průměr), takže je to svým způsobem „nadpřirozené.“ To se za takovou dá brát i genialita, což je jen talent na vyšší úrovni a ten je zase „jen“ líp rozvinutou schopností. Taky úplně normálně vytrénovatepné/os­vojitelné. Echolokace, orientace v prostoru, „vidění“ bez oči (i dozadu), supersíla, nadlidské reflexy, vůlí ovladatelná termoregulace, energie, „šestý smysl,“ tvořivost myšlenek (to už se týká, jak mysli, tak duše, ale dotýká se to všech, včetně těla), superpaměť, atd…
A totéž platí pro mysl a duši. Až v nepředstavi­telných rozměr, co člověk dokáže.
Cokoli co člověk má nebo může mít, lze cvičit, trénovat a tím se (v tom) zlepšovat. A většina lidí ani neví, co všechno můžou, co dokáží a co v nich je. Plno lidí, i když připouští existenci duše ani neví, co to pro ně znamená… Natož tedy to tělo. Neznají sebe sama (fyzicky, mentálně, duševně), tak nemohou vědět, co vše by mohli, co mají v možnostech/po­tenciálu.

Kdo chce, cestu si najde.
Ono se nemluví o jiných důležitých možnostech. Např. jak si udržet/vylepšit zdraví. Jak se vyhnout některým i tzv. „civilizačním chorobám“. Jak nedevastovat od dětství dětem cévy, zdraví nevhodnou stravou/ingre­diencemi, při přípravě pokrmů. Kdy a jak se zdravě hýbat, bez devastace kloubů, pohybového aparátu atd. atp. Není to příliš velká věda. I zde platí, že kdo chce, hledá cesty/informace. Nikdo nám je včas bohužel nepodá (lékaři, škola, rodiče).

Můžeš začít o tom mluvit.