Odpoveď byla označena jako užitečná

Původ slova podle Jiřího Rejzka a Etymologického slovníku.

"teplý, teplo, tepelný, teplota, teplotní, teplárna, teplárenský, tepláky, teplákový, oteplit (se), proteplit, zateplit.

Všesl.-p.ciepły,r.tëplyj,s­./ch.tȍpao, stsl. toplъ.

Psl. *teplъ je původem l-ové příčestí nedochovaného slovesa *tepti ‘být teplý, hřát’. Příbuzné je latinské tepidustv.,stin­dické tápati ‘hřeje’, chetické .tapašša ‘horko’,vše od indoevropského .*tep-‘být teplý’

Upřesním odpověď cocheeho, nejde jen o vynechání přípony s koncovkou – -ta-, ale je třeba vyjít z významu slov. .

Základem slova teplota je teplo + přípona s koncovkou –ta.

Teplota

1. vlastnost hmoty daná stupněm tepla a objektivně měřitelná:
2. oblastní, české . (mírná) horečka

http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=teplota

Asi od 30. let 20. století se objevil v Technickém slovníku i novodobý název teploměr pro teplotoměr.

Proč?
Zřejmě kvůli tomu je teploměr, nikoliv teplotoměr– složené slovo – odvozené od širšího základu teplo, měří teplo, které způsobuje teplotu, ,teplota stoupá nebo klesá? Bohužel, někdo rozhodl a stalo se.

Rozpor mezi fyziky a jazykáři.

"Každý pokus o ustálení terminologie narazí na následující neodstranitelné potíže:

" Existují termíny nevhodné, ale natolik rozšířené, že jejich “náprava″ je předem odsouzena k neúspěchu: zářným příkladem je “teploměr″, měřící nikoli teplo, ale teplotu (tedy správně “teplotoměr″).

Terminologie proto obecně nemůže být dokonalá, mohla by však být ještě horší (rozkolísanější, nevýstižnější, méně konzistentní, více zavádějící), než dosud je.

Kratší termín má větší šanci vžít se a být opravdu používán než delšíí.

Skládají se a odvozují se slova od původního, tedy širšího základu.

https://vesmir­.cz/cz/casopis/ar­chiv-casopisu/1995/cislo-10/k-terminologii-nejenom-fyzikalni.html

Kdo dokáže rozpoznat, že se některý termín rozšíří, i když je nesprávný.? Jak hodně?

Uvedu příklad – potencionální x potenciální.

Upravil/a: annas

A hustota zas hustotoměrem, ne? 😉

Zřejmě z historických důvodů měříme teplotu v českém jazyce teploměrem s elegantně vynechanou slabikou „-to-“ uvnitř slova, zatímco pro přístroj schopný měřit teplo, lépe řečeno tepelnou výměnu mezi tělesy, máme vyhrazen název „kalorimetr,“ ostatně nejsme v tom sami, i v anglickém a německém jazyce mají název „thermometer“ a nikoliv „temperaturemeter“ … Aleshova poznámka je poněkud od věci, protože nemáme dvě různé fyzikální veličiny se slovním základem „hust“ (hustota/hustos­t(?)), u nichž bychom ty měřící přístroje potřebovali takto (hustotoměr/hus­toměr) rozlišit.

Je to ponecháno z historických důvodů. Nevím co se dnes učí ve škole, ale první na co nás učitel při nauce o teplotě ve fyzice upozornil, bylo, že název teploměr je nesprávný, správně by to měl být teplotoměr. Jenže tenkrát se ještě vyučovalo.
Přístroj na měření tepla se jmenuje calorimetr. Takže to ničemu už léta nevadí.

Když se vážíš, tak se také správně hmotníš.

Upravil/a: mosoj

😁

KATEGORIE VĚDA FYZIKA ?
Ještě není duben..