Proč se lidé bojí svobodně projevit city a otevřeně soucítí kolikrát až tehdy, kdy dojde k obrovské tragédii?

UPHelp,

individualismus je něco jiného než egoismus

Egoista vyzvedává své vlastní já, svou osobu nad všechny ostatní. Je to rys jeho osobnsti. Na jiném mu nezáleží.

Individualismus je pro člověka důležitý, jde o svobodu výběru a rozhodnutí.

Jenže bohužel lidé se dehumanizují, začínají převažovat negativní vlastnosti – závist, nenávist, zlo místo jakési pokory, vstřícnosti, soucítění, tedy morálnchí vlastností atd. Není lidská malost neobyčejně velká?

Jak napsal Dalajláma o soucitění

„Ryzí soucítění je založeno na jasném uznání faktu, že druzí – podobně jako my sami – chtějí štěstí a že mají právo překonat utrpení.

Na tomto základě člověk získává zájem o druhé, ať je jeho přístup jakýkoli. To je soucítění.“

Zdroj: https://citaty­.net/temata/sou­citeni/

Opakuji, stačí dodržovat sedmero přikázán zprava, , tedy pravidla morálky. Z božího přikazání vycházel Morální kodex budovatele socialismu.

Zpravidla velké služby neprokážou tzv. velcí přátelé ale především ti malí. Solidarita funguje, i když nevím, v jaké míře.

Nemělo by platit vietnamské přísloví? Nic jsi neprodal líp, než cos daroval?.“

Kdo nezažil katastrofu, nepochopí, že často na psychiku stačí, když není v neštěstí sám.

Upravil/a: annas

Možná v nás doznívá zvyklost z období Římské říše, kde soucit byl považován za slabost. V mírnější podobě to někde platí dodnes – např. v naší rodně. Nepamatuji se, že by se někdy otec se mnou mazlil, natož hrál.

Tak už to chodí na celém světě, že až v dobách neštěstí, okupace nebo nedostatku se národ semkne, protože všichni plují na jedné lodi. Soucit se jinak projevuje jen občas, když je někdo konfrontován s nějakým nešťastníkem a uvědomí si, že totéž může potrefit i jeho. Jinak se stará jen o své věci, rodinu a svůj prospěch.

Svobodné projevení citů je do jisté míry nebezpečné. Takový člověk je považován za „slabého, měkkotu“. To už začíná v rodinách/par­tnerství. Z pudu sebezáchovy je člověk opatrný (někdo to neumí), zvláště, po nepříjemné zkušenosti. Jeden to neumí, druhý se nechce odhalit, být oslaben. Od počátku lidské civilizace je tu někdo, kdo chce, má více, než ostatní. Jsou tady síly (jedinci, skupiny), které využívají lidské touhy a závisti, ke svým bezohledným cílům. Ke svému prospěchu. Člověk se od jisté doby snaží ovládat i přírodu. Chová se bezohledně, drancuje ji. Ničí ji, cestou, za vylepšením svého života

Protože už nemají na výběr. Všechno musí jít až do krajností, aby se lidé „projevili.“
Stále se zdůrazňuje individualismus (egoismus) a prospěch celé společnosti na úkor emocí, pochopení a soucitu.

Upravil/a: UPhelp

Protože jsou nejspíš bezcitní, ne?

Ano, učíme se skrývat své city, své soukromí. Vše si zabezpečujeme, všude jsou hesla, vše jistíme, zamykáme se na dva západy, skrýváme svou víru, příjmy a pod. A když jednou ten pohár přeteče, tak se uvolní ventil emocí. Ale nejsem psycholog, a tak to vidím takto.