Proč marže u potravin a podobných nutností nemá nastavenu horní hranici, a to tak, aby to odpovídalo dobrým mravům?

Hans51– tak už to chápu. To, co tady popisuji, je vlastně ten správně demokraticky pojatý způsob svobody. Tenhle demokratickej princip vlastně lidi nutí přemejšlet o svobodě tak intenzivně, že se tím sám ohrožuje, jelikož masy (důchodců) začnou velmi brzy pociťovat, že skutečně svobodní se cítí až tehdy, když si myjí nádobí na zahrádce, pěkně u svý pumpy, čistou čerstvou vodičkou.

Existují i internetové obchody s dovozem až domů (týká se to i potravin), takže ti Vaši stále omílaní a do popředí argumentu stavění důchodci v podstatě nemusí udělat ani krok. Nezlobte se za upřímnost, ale tak to prostě je.

Emefej tak dobře ;D, byl to blbej příklad, ale podstatou zůstává, že tohle se děje běžně a ten důchodce se dál fakt nedoplazí a charita je podobným službám ne vždy nakloněna. Takže- vidím to jako nechtěný styk s nemohoucími, doslova jejich znásilnění! A s výsměchem- tomu právě odpovídá ta ničím nestanovená výše marže, kdy 1000%ní navýšení oproti nákladům nebývá vyjímečné.

Řekl bych, že 1000% marže je v naprosté většině případů pouze scifi, nikoliv realita.
A co třeba služební auta? Vždyť se jistě najde řada lidí s podlomeným zdravím, kteří by auto zdarma využili víc než ministr. Tím chci říci, teoreticky by se dala najít další tuna různých „nespravedlností“, které ale není možné jen tak od stolu ad hoc řešit. S maximálními maržemi je to podobné. Nejsem si jistý, jestli by to vyřešilo zmíněný problém, ale jsem si jistý, že by to řadu jiných problémů přineslo. Jak by se se vypočítávaly skutečné náklady, kdo by to kontroloval, jaká by tedy měla být výše správné marže. Při těch statisících druhů zboží by to v každém případě chtělo asi hodně velký úřad. Pak je tu další věc, že náklady firem na výrobu (ale třeba také na přepravu) se navíc neustále mění – stačí, aby se pohnul kurz koruny nebo, zdražily energie a řada dalších vlivů. Jinak řečeno, museli bychom skončit u plánované ekonomiky, ve které se běžně stávalo, že nějaké zboží nebylo taky třeba vůbec.

Blbost, ty přece neznáš jejich náklady. Jeden to může kupovat za 10 a prodávat za 26. Druhý to může kupovat za 50 a prodávat za 53. Kdo je větší zloděj?

Emefej, v tom případě je zloděj dodavatel, který řetězcům takto rozdílné ceny nabízí. U příkladu Jar je to jasné. Jeden výrobce, dva odběratelé, dva dodavatelé, dva řetězce,ale rozdílné ceny.

Jako že když ti někdo něco prodává za jinou cenu, než by sis představoval, tak je to zloděj jo? :O

Tak to skutečně není, bohužel nelze zařídit, aby každý občan měl v dosahu veškeré služby, které k životu potřebuje.