Původ tohoto spojení,musíme hledat ve staré češtině.
Dříve nepršely pouze kapky vody, ale i vše, co se mohlo odněkud sypat. „Když zrno vyprší, tehdy se bez užitka jeden žernov o druhý kazí,“ dočteme se v Husových spisech. Jestliže za silného větru zrno ze zralých klasů vypadá na zem, říkávalo se, že pšenice vypršela.
Vypršet tedy znamenalo vysypat, vypadat. Když si uvědomíme, že ve středověku se čas odměřoval přesýpacími hodinami, tedy odsypáváním písku, je souvislost s plynutím času objasněna. Písek z horní části hodin „vypršel“ a stanovená lhůta proběhla.

Zdroj: V.E.+různé zdroje

B.Němcová – Čert a Káča

Se strachem a hrůzou očekávali všude úplněk měsíce. Jak to zprvu knížeti přáli, tak ho nyní litovali, neboť od té chvíle, co se polepšil, nemohl si žádný hodnějšího knížete přát. Dnové ubíhají, ať je člověk s radostí aneb s žalostí počítá! Než se kníže nadál, byl za dveřmi den, ve kterém se vším, co ho těšilo, rozloučit se musel. Černě přistrojen, na smrt vyděšený, seděl kníže a očekával buďto ovčáka, anebo čerta. Najednou se otevřou dvéře, a černý stoji před ním.

„Stroj se, pane kníže, hodina vypršela, já jsem tu pro tebe.“

Ani slova neodpovídaje, vstal kníže a kráčel za čertem na dvůr, kde nesmírné množství lidstva stálo. Tu se prodírá houfem ovčák celý upachtěný a běží rovnou k čertu, volaje zdaleka:

Na vině může být přecenění vlastních schopností, nedobré hospodaření s časem, zmatení, lenost, nechuť, neustálé odkládání na pak, zapomnětlivost, přehodnocení priorit…

Na druhé straně očekávání nereálných výsledků ze strany zadavatele. Všichni známe, jaké představy o naší práci dokážou mít neschopní šéfové.