Proč mám v kalendáři jako významný den upálení bezvýznamného sebevraha?

Hrdinové často umírají, někdy bohužel i svou vlastní rukou:-(((

Den tak máš proto, že to ustanovuje zákon schválený sněmovnou. To zda se ti to líbí, nebo ne, neni důležité.

Dokazal toho daleko vic nez ty nebo ja. Ze tak dlouho trvalo, nez se dostavil vysledek, jeho cin vubec neznevazuje.

Mel bys ty odvahu umrit pro druhe?

Můžeš podat stížnost nebo se jít vyplakat třeba sem:
https://www.kscm­.cz/nasi-lide/krajske-vybory/krajsky-vybor-praha

To že nechápeš souvislosti není možná ani tak tvá chyba!

Takovejch dní, věnovanejch – pro někoho – památce bezvýznamných lidí, je plnej kalendář…
Proč tě zrovna tenhle tak rozčiluje??

Na každou věc se můžeš dívat různě a různí lidé se tak dívají a to je kontext. Podle tebe se někdo upálí, a je bezvýznamný, podle jiných je to hrdina. Stejné je to i s osobou Jana Husa. Nežil jsi v té době, jinak bys takto neuvažoval.

tak sebevrah není -hrdina- alespoň určitě pro někoho normálně smýšlejícího . Je to svinstvo vykonané na sebe samém.

Prokletí sebevrazi

Sebevrazi platili za velké hříšníky. Panoval názor, že ten, kdo sáhl na svůj život, nedojde klidu ani po smrti. Těla provinilců se pohřbívala u hřbitovních zdí či v pustině, případně poblíž popravišť.
Mezi známé sebevrahy patří i hudební skladatel Jakub Jan Ryba, autor známé vánoční mše „Hej, mistře“. Svůj truchlivý život maloměstského učitele ukončil břitvou dne 8. dubna 1815 pod horou Štěrbina na Rožmitálsku. Skladatelovo tělo bylo pohřbeno v lokalitě původního morového hřbitova. Bez obřadu, bez kněze, bez kříže. Až potomci dosáhli exhumace a řádného pohřbení na hřbitově ve Starém Rožmitále. Trvalo to neuvěřitelných 40 let!
Se zjevením sebevraha se lidé kdysi setkávali u Manětína. Kdesi na louce byl zahrabán „velký hříšník“ a kdykoliv nadešlo výročí jeho smrti, obcházel po okolí. Až příslušný církevní úřad se nad nebožákem slitoval, zpráchnivělé kosti nechal vyzvednout a převést na hřbitov. Od té doby strašení živých přestalo.
Truchlivá pověst o tajně pohřbeném sebevrahovi se dochovala i poblíž kláštera Svatá Dobrotivá na Berounsku. Směrem k osadě Malá Víska kráčel chalupník Adam. Přímo na cestě ležela lidská lebka, zřejmě byla vyplavena dlouhotrvajícími dešti. V nejbližším okolí ale žádný hřbitov nebyl. Muž schoval lebku do pytle a nechal ji pohřbít na hřbitově. Když kráčel stejnou cestou podruhé, lebka znovu ležela na cestě. Vrátil se domů pro posilu, protože dostal strach, a společně vykopali jámu v místě, kde se lebka zjevovala. Jaké bylo jejich překvapení, když objevili zbytek kostry. Nechali tedy ostatky pohřbít a hrob vykropili svěcenou vodou. Od té doby byl klid.

to já nevím, ale třeba to může být upomínka na to, že jsme tu dříve neměli takovou svobodu jako teď, upomínka na oběti revoluce, války. Upomínka toho, že bychom si měli svobody a míru/demokraci­e vážit