Proč mám po čase odpor k muži, se kterým začnu chodit? Jak z toho ven? Jak to překonat?

Bolest psychická či bolest duše je nezměřitelná. Může ji pochopit jenom ten, kdo má zkušenost
se svou vlastní bolestí. Vzniká jako výsledek nevšímání, ponižování, výsměchu, urážek,
opovrhování či záměrného zastrašování. Na rozdíl od tělesné bolesti přetrvává dlouho po
ublížení. Ve velké většině případů má za následek trvalé pocity méněcennosti, stavy úzkosti,
pocity nedostatečnosti a nedostatek sebedůvěry. Dítě, které je svým okolím ponižované nebo
nadměrně kritizované, se nenaučí vážit si samo sebe. Svoji nejistotu může naopak kompenzovat
agresivním napadáním slabších vrstevníků, tak jak to vidíme v případech šikany. Jinou reakcí
je, že se dítě uzavře do sebe, přestane komunikovat s okolím a tváří se, jako by nebylo.

„Forma psychického týrání v tomto případě tedy může být: časté nadávky, ponižování,
zesměšňování, opovrhování, výhrůžky, cílené vyvolávání strachu u dítěte, odmítání dítěte,
citová deprivace, nepřiměřené zatěžování dítěte domácími povinnostmi či péči o sourozence,
násilná izolace, nepřiměřené oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních osob apod.“ (Matějček,
1995, str. 90)

Neváhejte,vyberte si odbornou pomoc,život máte před sebou,nic není ztraceno.

Zdroj: internet-diplomová práce

Hm, když si Tvůj příběh čtu, vidím tam trošku paralelu se sebou. Já měla rodinu báječnou, ale byla jsem furt nemocná a v tom nejútlejším dětství dost vážně, takže samá nemocnice, bez rodičů a hlavně bez mámy. V těch prvních týdnech, kdy si dítě zvyká na dotek, bez mateřskýho doteku. Naopak když na mě někdo sahal, byl to doktor nebo sestra a asi to znamenalo, že mě zase budou trápit – nemluvně fakt nechápe, že to je pro jeho dobro. Přežila jsem, jsem živá a zdravá, ale něco to na mně taky nechalo – mně se ty vztahy z nějakýho záhadnýho důvodu vyhýbají úplně :) A to opatlávání a pusinkování mi taky přijde naprosto infantilní a divný. Sex ano, samozřejmě, ale takový to napůl dětinský otlapkávání mi přijde taky divný.
Tvůj přístup (napřed netlapkat, až když on nechce, chceš Ty) mi přijde takovej spíš mužskej – jako bys chtěla Ty lovit a kořistit, ne být tou kořistí. Možná výsledek dětství, kdy jsi musela být samostatnější a postarat se sama o sebe… Částečně jsi to možná zdědila i po mamce (jak říkáš, že nikdy nevěděla, jak Tě pohladit a obejmout). Ale jak z toho ven, když ani odborník nestačí… nevím. Když se to budeš snažit přebít, budeš se jen přetvařovat sama před sebou a před ostatníma, a jednou to bouchne. Mělo by to nějak zmizet samo.
Já se to naučila neřešit a beru život, že je nádhernej i bez vztahu. Láska není jen mezi mužem a ženou, ale i mezi přáteli, můžeš ji cítit v přírodě, můžeš ji rozdávat, když pomůžeš cizímu člověku na ulici nebo se jen usmíváš, když jdeš. A tajně přitom doufat v zázrak, že se jednou najde někdo, komu bude vyhovovat ta Tvá „divnost“… víc asi neporadím. Ale kdybys to chtěla rozebrat blíž, klidně pošli vzkaz.

Rady obyčejných lidí? To je sice hezké, ale schopnost je aplikovat vám může pomoci jen dlouhodobá a citlivá psychoterapie, nejspíše skupinová a kombinovaná s dalšími moderními metodami (bazální, ergoterapie, kynoterapie a četné další).
Co jste ale ani jednou nezmínila, zda se dokážete s těmito pocity svěřit tomu aktuálnímu partnerovi a jak reaguje.
Protože ve vašem případě je víc než jinde, potřeba postupně odbourat komunikační krizi, která sžírá i běžný vztah, natož váš komplikovanější případ. S tím je těžké bojovat osamoceně a jen ve svém nitru.

Ten pravý ešte stále môže prísť. Človek nikdy nevie.
Váš problém zjavne bude zo strachu prežiť znova skúsenosti z detstva. Skúste sa naučiť trocha veriť ľuďom,
Nebudem vám sľubovať žiadne blabla, ale verte a žite s nádejou, že ten Deň lásky príde

Tady snad opravdu může pomoci jen odborník. Domnívám se , že po několika málo sezeních bude po problému.

Lásku všichni potřebujeme.Přijde mi,že ji neumíte přijímat.Bude to spojené s Vaším dětstvím,kdy Vám rodiče lásku neuměli dát.Nejvíce v životě člověka záleží na dětství,pokud je obklopen milující rodinou,je to to nejlepší a nejplnohodnotnější pro jeho psychický,emo­cionální a přirozený vývoj.Pokud člověk vyroste bez lásky nebo mu jí rodiče neumějí dát,snadno se tím jeho vývoj nějakým způsobem naruší.Nebojte se navštívit psychologa,protože jen on je ten kompetentní,který Vám nabídne odbornou pomoc.Moc Vám přeji,abyste ho vyhledala a aby Vám pomohl.Hodně štěstí:-)

naučit se milovat jde dost těžko.

když vás opět přepadne ten odpor k muži, kterého máte ráda, zamyslete se proč (je to fyzického původu, psychického původu?) a skuste hledat změnu (ale vztah zachovat), alternatívu, která vám vyhovuje, případně snižte svoje nároky na partnera, buďte benevolentnější, skuste se překonat.

Doporučuji návštevu minimálně psychology, raději i psychiatra (nechodí tam jenom blázni, nebojte).

Hodně štěstí,

;)

Nevím zda má odpověd bude k něčemu ale když píšeš tohle:
Prostě, když si mě ten druhý všímá a moc mě hladí, pusinkuje a obletuje, nemám chuť se ho dotýkat já a nemám zájem. A když si mě nevšímá, nemá na mě čas, nehladí mě, nepusinkuje, tak to chci dělat já.
Měl bych variantu , když ten vztah přijde do tohohle bodu , bylo by třeba se svěřit partnerovi , když víš že tě má opravdu rád aby tě jakoby přehlížel , ty o něj budeš bojovat a pokud i on zvládne tuhle roli a hru dalo by se s tim žít a mohlo by to vyjít ,myslím , že to opravdu pramení z dětsví ,kdy nevíš jak reagovat , když si tě někdo váží a má tě rád . Přeji mnoho zdaru

Milá slečno ani nevíte jak vám rozumím,nejste sobec,nejste neschopná,dětství se na vás podepsalo,Za vaše problémi stojí vaši rodiče,žít bez lásky pohlazení je to pryč.Teť záleží jen na vás jak se budete stavět k problému ktery vás tíží,Doporučila bych vám vyhledat psichologa,nebo starý dobrý recept,vemte si tužku papír napište co se vám podařilo,co je špatné,skuste najít sebe.hodně uspěchu moc přejí.

Zdroj: žolík

zatim bych to nevidel tak tragicky. neztracej nadeji – nikdy, at se deje co se deje. nejsi prvni ani posledni, kdo nemel v detstvi rodinu jak z tv reklamy. to ze te clovek po case prestane pritahovat je uplne normalni, to je rozdil mezi laskou a zamilovanosti. obcas se stane, ze se zamilovanost prehoupne do zivotni lasky, vetsinou to tak ale neni a proste to po par tydnech / mesicich vysumi. jeden z priznaku nakazy laskou je, ze nevidis / prehlizis nedostatky toho druheho. a pokud ty je vidis a vadi ti to na nem, asi to neni ten pravy. zapomen na to spatne a mysli na to dobre, na to co ti dela radost. ale pokud sama citis, ze je neco spatne, nejlepsi to budes mit fakt u odbornika.