Proč mají některé fotografované objekty proti světlu svítící kontury?

Světlo se OHÝBÁ, LÁME i ODRÁŽÍ! S tím souvisí i optické jevy, jako je ROZPTYL (např. Rayleighův [který dělá „modrou oblohu“] nebo aerosolový [u kterého je fuk vlnová délka, výsledná barva je bílá])

Dále známe např. jevy jako je ABERACE světla (souvisí s konečnou rychlostí šíření světla) – jistě víte, že když čumíte na východ Slunce a nad obzor vykoukne kousek Slunečního kotouče, tak ve skutečnosti je Slunce stále pod obzorem a to co vidíte je právě důsledek „aberačního ohnutí“ paprsků.

A především platí, že: Aliendrone je NEJKRÁSNĚJŠÍ, přes to vlak nejede, tudíž se nehádejte! ;) :D :D :D :D :D

led: myslím, že nejde o odraz. Kdyby chlupy světlo odrážely, paprsek by nedopadl do objektivu.

jenže ty chlupy jsou různě natočené. Proto to světlo odráží různými směry. Chloupek splývající těsně vedle stínícího předmětu může svou stranou přivrácenou k předmětu odrazit světlo za předmět (do stínu).

Každý obraz je odražené světlo. Kdyby věci světlo neodrážely, byly by černé a to všechny, tedy neviditelné. Zde jde ale o světlo odražené přímo, nerozptýlené a určitou intenzitou.

Každý obraz NENÍ odražené světlo. V případě těch souložících medvědů byl vyfotografován především zdroj toho světla. Tak mě napadlo, jestli nejde o ohyb světla kolem překážky rozměrem porovnatelném s vlnovou délkou světla. Podobně jako VKV vysílání se částečně ohýbá i podle hor, ačkoliv by se mělo teoreticky šířit jen na přímou viditelnost

Svetlo sa neohýba, ale odráža.
doporučujem: http://hockic­ko.uniza.sk/se­mestralky/pra­ce/p40/svetlo­.html

Ale ano, i světlo se ohýbá, nebo lomí. Jinak bychom neměli spoustu krásných atmosférických efektů, vč. duhy a barevných západů slunce. A to nemluvím o ohybu světla při průletu v blízkosti gravitačních center. Herdek, že by ti medvídci byli tak hmotní? 🙂

to je rozklad svetla

Proč nejsou kontury kolem kompaktnícj nebo hladkých ploch?

Predstavme si čierny plech o hrúbke menej ako 0,1mm, s hladkou bočnou plochou (hrúbkou) Na tomto princípe pracuje napríklad klasické tieňové divadlo s plochými bábkami „wayang“, kde sa vyžaduje čistý tieň s ostrými okrajmi. Tým, že okraj je skutočne tenký a hladký svetlo sa na tejto hrane nerozptyľuje, ale čisto odráža v zmysle zákona odrazu v závisloste na dopade. V teórii predpokladáme, že okolo je vákuum. Ale v praxi aj ten najčistejší vzduch obsahuje akési množstvo molekul, ktoré odrážajú svetlo rôznymi smermi (aj do nášho oka), vďaka čomu potom vidíme.

No, ty jevy v atmosféře nesouvisí s velikostí molekul vzduchu, s prachovými částicemi ano, mají vliv na barvu slunečního světla. Hlavní jsou ale s rozdíly mezi optickou mohutností (to je opravdu fyzikální pojem) vzduchu v závislosti na fyzikálních podmínkách. Ale nechme to koňovi…:-))