Proč je polední přestávka jen 30 minut, někdy se stihnout umýt, přemístit do kantýny najíst zpět na je „time-stres“.

30 minut je minimální zákonná doba. Zaměstnavatel může samozřejmě poskytnout podle konkrétních podmínek i delší přestávku.

Na druhou stranu – přestávka se nezapočítává do pracovní doby, takže o co bude delší oběd, o to bude později padla – to by se lidem taky nelíbilo.

Tolik je to proto, že někdo se stopkami v ruce zjistil, že se to dá stihnout. Pracovala jsem na radnici a jídelna v budově nebyla. Za tu půlhodinu jsme stíhali oběd, i oběhnout obchody na náměstí.
Není to přece nový výmysl. Zvažte také to, jakou máte pracovní dobu. Zaměstnavatel Vám klidně může pracovní hodiny změnit a na oběd určit místo půlhodiny, celou hodinu. Takže to ve svém důsledku bude znamenat, že o to prodloužení polední přestávky budete v zaměstnání déle.

To je ještě krásná přestávka. Já jsem pracovala v jedné firmě a tam byli tři desetiminutové přestávky, a věřte, že to si člověk nestihl ani rozbalit svačinu. A vedení vyloženě přestávku stopovala na vteřiny. Pozdní příchod rovnal se hned prémie dolů.