Jaké problémové příhody vás potkaly při cestování?

Tebe to snad ani nepotká, při vlastním pobytu vše šlo hladce, ale kritické bývá cestování. Bylo 21.8.1968 a vraceli jsme vlakem z dovolené v Bulharsku. Na celý týden jsme uvízli v Bělehradě. Loni letadlem z Německa: kvůli bouřce odlet zpožděn o 2 hodiny, návazný pozemní spoj z Katowic byl fuč a na letišti jsem strávil 12 hodin. Co dělat? Nuže, za poslední prachy jsem si koupil vodku Sobieski…Vždycky je dobré mít plán B.

Upravil/a: Kepler

Těch bylo.
Jeli jsme z Maďarska, fičeli vysokou rychlostí, celou dobu nic, až u samých českých hranic napařil slovenskej policajt řidiči pokutu. A že to je na „zobranie vodičského preukazu“. Jako na potvoru byl na konci dvanáctihodinové směny, takže nějakou úlevu jsme nemohli čekat. Už ani nevím, za kolik to řidič měl.
Nebo jsem jel vlakem z Polska od Mazur, celou dobu nic, a pár kilometrů před Hradcem Králové někdo skočil pod vlak. Čtyři hodiny zpoždění. (A to ještě nic nebylo ve srovnání s tím, když jsem jel v neděli z Brna, prakticky na tomtéž místě někdo skočil pod vlak a šest hodin zpoždění. Domů jsem se dostal ve tři ráno, o tři hodiny později jsem vstával do práce.)
Ze studentských let: potřeboval jsem jet do Brna (200 km) na kolej a chytil mě průjem. Tehdy mě, vola, nenapadlo jet vlakem, naštěstí už se urgentní potřeba WC nekonala, ale jen díky tomu, že jsem s sebou dostal placatku slivovice, a co myslíte, celou jsem ji za tu cestu vyžah. Ale bylo mi krásně…

Upravil/a: quentos

Zážitkov z ciest je veľa, ale aj keď sa stane problém, po vyriešení sa nakoniec na tom všetci bavia.
Napríklad, nie je to síce priamo to, čo asi chcete, ale kedysi dávno v socialistickom praveku pred odchodom na Západ bolo povinné školenie " nechoďte nikde sami, nechoďte bez dokladov, nechoďte do erotických podnikov a na erotické filmy do kina a…" a podobné reči. A v partii sme si povedali: „No ale keď sme už na tom Západe, predsa nemôžeme nevidieť aj sexifilm..“ a išli sme do najbližšieho kina. Bola v ňom tma, nikto nás nevidel, my sme nikoho nevideli, tak je všetko v OK. Skončil film, rozsvietila sa sála, a… ajhľa, okrem 2 určite nie domácich, roztratení po celej sále tam bol celý náš zájazd aj s kádrovákom a vedúcim. A tým bol problém socialistického uvedomia vyriešený.
Iný problém bol pri naháňaní lietadla. V Londýne mi všetci zmizli a ako sa dostať na letisko bez znalosti angličtiny? a Taxík nikde, akoby štrajkovali. Vedela som len kedy letí lietadlo a že tam ide metro. Tak som išla do podzemia a prvého uniformovaného som sa opýtala „hetrov“ (presne tak ako som napísala) a ukázala na nástupištia. Okamžite pochopil ukázal a povedal „six“ to bolo všetko. A pri odbavovacej bráne do lietadla som bola skôr, než tí, čo odišli predo mnou.
Takže poučenie: ak máte problém, nebojte sa a opýtajte sa ako len viete, ak neviete reč, tak otázku nakreslite alebo zahrajte pantomímu. Len sa nebojte pýtať.

Tak ako píše Kepler ak nefunguje plán A, použite plán B, prípadne aj C, D,…