Připadali jste si někde jako “černá ovce”?

Když se ženil můj syn v Čechách, byl jsem tam jediný svatební host, který přijel z Moravy (+ bejvalka). Nikdo kromě syna a nevěsty se se mnou vůbec nebavil, navíc to vypadalo, že tam jsou samí abstinenti. Svatba studená jak psí čumák, i když jinak byla luxusní.

Upravil/a: Kepler

Podobně jsme si připadali v roce 1987 v jedněch vesnických, slovenských lázních. 6 Čechů (4 ženy, dívky a 2 muži). Ostatní lázeňští hosté, ve 2 lázeňských domech a jedné vilce, samí Slováci. Muži byli přátelštější, ženy nepříjemné, odměřené.
Jen personál (ženy), v kavárně byl příjemný.

Cha, to se přeci podaří přinejmenším párkrát v životě každému. ;) :)
To cítit se jako „BÍLÁ OVCE“, to už je kumšt. :D

Kdysi coby mládě za totáče jsem z polikliniky v Obloukový se potřeboval dostat do Kloboučnický, taxemto vzal pěchem hezky zadem, kolem Botiče. (ono to není daleko (cca 10–15 minut chůze), ale tenkrát bylo „MHD řešení“ snad na hodinu (nwm jak dnes).

Byl letní pařák, sucho v krku a když jsem zahlédl hospodu (to už bylo v Nuslích), tak jsem automaticky napochodoval pro osvěžení. V zamyšlení jsem došel až k výčepu a teprve náhle ztichlá knajpa mě upozornila, že je něco v nepořádku. JO! Hospoda úplně plná hnědého uhlí, dokonce i výčepák byl morgoš. Tedy já o té hospodě do té doby jen slyšel, nevěděl jsem že je to TAHLE. Každopádně gadžům tam nebylo ZDRÁVO chodit a tak jsem v tom tichu jen nesměle pípnul „Máte Sparty?“ (jasně že NE, to jsem věděl na tuty, ale to pivo jsem si tenkrát objednat prostě netroufl) Po negativní odpovědi jsem zčerstva vycouval a radoval se, že jsem to ve zdraví přežil a všechno mé zůstalo mé. Inu holt někdy člověk musí mít štěstí. ;) :D :D

Já si nepřipadám jako černá ovce, já jsem v očích (ne)milované tchyně dokonce i prašivá. Ona si myslela, že budu okolo synáčka poskakovat, vařit, uklízet jak ona bude poroučet. Jedna návštěva, jedna výměna názorů a zároveň to byla z její strany i poslední návštěva.

MOckrát se mi to nestalo, ale na jednu situaci si vzpomínám. Zůčastnil jsem se (povinně) oslav narozenin jednoho významného člověka. Dost se tam jedlo a pilo, já jsem nemohl, bral jsem tabletky, nakonec jsem tam byl jediný střízlivý a cítil jsem, že tam nejsem moc vítaný, tak jsem nenápadně asi po hodině vypadnul.