Občas ano
Obvykle jsem nejaktivnější večer, nejvíc mi to vyhovuje.
Upravil/a: Ametyst
7Kdo udělil odpovědi palec? terry, zjentek, JežíšKristus, Viktorie II., paul1, marci1, Kepler
před 1072 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Mám jiné řešení - popište
Pokud přijde něco takového, tak se to často stává i neočekávaně viz. odklady atp.., čili moje rada je naučit se pracovat co možná nejefektivněji a naučit se občas improvizovat..
Upravil/a: dust8
0 Nominace Nahlásit |
Nesnáším resty a vše řeším průběžně.
Tohle je typický projev prokrastinace. Neustále odkládat své povinnosti a pak udělat všechno rychle a často ne příliš pečlivě.
Já své povinnosti vykonávám co nejdříve (jakmile vzniknou) a podle mého doktora je to projev impulzivity.
Lepší je ale být impulzivní a užívat třeba i na to léky než prokrastinovat.
0 Nominace Nahlásit |
Občas ano
Teď si nejsem jistý, jestli správně chápu na co se ptáš. Pokud jde o situaci, kdy se v důsledku nahodilostí takříkajíc daří „samo od sebe“, tak to znám a mám MOC rád. Však víš – všechno jde HLADCE napoprvé, stačí jediný telefonát, pokyn, pokus apod. nebo třeba chytíš na semaforech „zelenou vlnu“ či dokonce problém tak nějak „zmizí sám od sebe“. Jen „odškrtáváš“ – další prosím! Jo, to je PARÁDA. :)
Jenže nwm, jestli to je věkem, dobou, obojím či něčím jiným, popřípadě kombinací zmíněného, ale zažívám to stále méně a méně. Jako kdyby věci byly nějak „škodolibější/zlovolnější“, lidé „blbější“ a Murphyho zákony pracovaly s větší platností/účinností nebo co. :(
Tedy ne že bych si stěžoval na nedostatek vytížení, zpravidla mám slušně naplněnou položku „ve frontě“ a když se náhodou stane, že ne, tak jsem doslova VELMISTR v tom, jak ji naplnit nejen sobě, ale i jiným. Odkoukal/podědil jsem po vatim, teď se mi doslova ŽIVĚ vybavilo jeho nesmrtelné: „Máš roupy? DOSTANEŠ PRÁCI!“, jako kdyby mi fakticky stál za zády. ;) :D :D
Spíš je u mne běžná situace, kdy mám rozděláno (souběžně) vícero prací a pak příchází „střelba do gemby“ úměrně s jejich počtem. Což řeším snahou o udržení v rozumných mezích, v důsledku čehož prozměnu nevyhnutelně přichází „slepé chvíle“ a dilema „mám začít s něčím dalším“? Pochopitelně s výše zmíněným potenciálním rizikem „jazyk na vestě a střelba do gemby“. :(
Jedním z řešení je využívání takových nemilých prostojů k opruzování zde. Však víš, vyznávání lásky havloidům, rozkrývání tvého erotochlívného počínání či zjentkova zjevného mnohoženství, o gangsteru Dochym či Její Excelenci velvyslankyní PEKLA na Zemi nemluvě.
Víš CO by mě zajímalo? Já si na to nějak nedokážu vzpomenout, ale VÍM, že „kdysi to šlo lépe“ (pamatuji/vybavuji si to, ale jen „jako celek“, nikoliv podrobně)! No schválně – JAK jsme věci dělali před cca 30+lety? Bez počítačů, mobilů, e-mailů, krátkovlnných příručních vysílaček, navigací, internetu atd.? Nebo jen trpím utkvělou představou, že „tenkrát to šlo snadněji“ a „svět byl jednodušší“? No? :)
0 Nominace Nahlásit |
Občas ano
Zejména když po několika zatažených dnech vykoukne na obloze slunce a jakoby mě nabije. Ale běžně se snažím vše řešit průběžně jedno po druhém. 🙂
0 Nominace Nahlásit |
Mám jiné řešení - popište
Trpím ADHD a ostatními hypersračkami, včetně utřepaný nohy a nejen té. Život můj je jeden aktivní záchvat, ale nevím o tom. Pro mě je to „jen život“, ovšem ostatní okolo jako by nepřetržitě spali, alespoň tak mně přijdou. Je to ono? (;
Upravil/a: zjentek
0 Nominace Nahlásit |
Občas ano
Bohužel po ročním spánku nestačí, když se během pár hodin vypořádám s resty za poslední 2 týdny…
0 Nominace Nahlásit |
quentos: tys to trefil do černého. Ale co, jak jsem se dočetl, prokrastinace není lenost, aneb práce neuteče, páč nemá nožičky 😊