Máš pravdu v tom, že tato slova jakoby ze současného slovníku mizela. Obdobné je to zřejmě i s pozdravem. Myslím, že na vině je výchova v rodinách od útlého dětství.

Podle mě je to ve výchově. Já snad říkám prosím skoro v každej větě, zdravim a poděkuju.

Považuji slova stále za naprosto přirozená a samozřejmá. A o to víc mě děsí chování některých dětí. Jedni v sousedství jsou velmi slušní, jako jejich rodiče. Vždy pozdraví, o vše si poprosí,i za vše poděkují. Milé. Ale najdou se i tací,kteří vůbec nepozdraví, jeden 8.letý spolužák syna když u nás zazvoní,vůbec nezdraví,vždy mu připomenu,že nepozdravil,tak otráveně jako že pozdraví,ale příště opět nepozdraví,hrozné. Jak mám ráda děti,tak jeden 8.letý soused k nám nesmí. Když jsme se sem přistěhovali,nechá­pala jsem proč si s ním děti nechtějí hrát,bylo mi ho líto,ale jak přišel k nám,ihned jsem pochopila. Rozbíjel synovi hračky,ještě se mu smál, drze vše sváděl na něj a žaloval,sám si bral bez dovolení v kuchyni sladkosti,čoko­lády,na mě byl neskutečně drzý,až jsem doslova byla v šoku. Byla jsem tak rozčilená,že jsem si to s ním okamžitě vysvětlila. Dostal ode mě co pro to(samozřejmě slovně) a vyprovodila jsem ho za dveře. Dětem venku ubližuje,žádné dospělé nezdraví,o nic nikdy nepoprosí,nepo­děkuje.K niko­mu domů nesmí,protože všem dětem rád rozbíjí hračky a je příšerně drzý. Přitom jeho maminka je učitelka na ZŠ a tatínek policajt.
Často nad tím přemýšlím,kde se stala chyba. Dřívější režim byl prostě lepší. Autorita byla jak k rodičům,tak učitelům. Myslím,že vše začíná v rodině. Pozdravit,poděkovat a poprosit byly po- máma a táta-další slova,která moje děti uměly a také používaly a používají dodnes. Nejsme dokonalí,ale základy slušnosti byly mezi prvními věcmi,které jsem své děti učila. Vůbec jsem nad tím neuvažovala,přišlo mi to naprosto normální.
Slušná slova by měli učit rodiče své děti hned, jak je začnou učit mluvit. :)

Pro kategorii lidí, mezi které se počítám, jsou tato slova platná a používaná i dnes.
Jedná se pouze o základy slušnosti a jejich vyjádření. Dnešní mládež (a nejen ona) však mnohdy ctí jiné priority. Smutné, ale reálné ☹

Je to bída a bude hůř. Za chvíli tu budou jen zkratky. Samé BTV, ROFL LOL a spousta dalších.

Možná děkují, prosí i zdraví, jen my to v tom textu neumíme přečíst.

Už jsem si stáhla seznam zkratek, ať je můžu rozkódovat:-))
Ty/NP: Děkuji a není zač
PLS prosím
THX děkuji

Je to smutné, ale čím mladší lidé, tím méně je používají. Naštěstí ne všichni. V celé společnosti se nějak pozapomíná prosit a děkovat. Potom to vypadá, jako by existovali jen „páni a sluhové“. Samozřejmě výchova začíná v rodině. Velmi např. člověka potěší 2leté dítě, které umí říct prosím a děkuji Poprosit a poděkovat by mělo být pro všechny – děti, mladé i dospělé samozřejmostí. Děkuji. 🙂

Je to ve výchově, v lidech, které máme kolem sebe, v jejich inteligenci. Dítě musí mít nějaký vzor, někoho, ke komu vzhlíží, ale když dostane krom pár facek jen klíč na krk a je celé dny samo, nebo s někým, kdo ho nic dobré nenaučí, těžko od takového dítěte očekávat cokoliv dobrého, snad až ve vyšším věku, až bude umět rozezat, co je dobré a co špatné, až na to příjde samo, tedy v lepším případě.

Já ne, jelikož je používám. Ovšem společnost zejména děti a mládež postihuje indispozice těchto kouzelných zdvořilostních frá­zí.

Ne, stále lidi slyším tato slova používat 🙂

Trochu se mi nezdá,že by snad -cit. „žák ZŠ, ale i středoškolák neznali význam těchto slov“ ------------- to by snad museli být dementní..... Jiná věc je,že je určitě nepoužívají často......

Kde se stala chyba? Těžké – příčin bude jistě víc,ale to by bylo na dlouho.

Ono asi o chybě jako takové ani mluvit nejde – je to,zdá se, logický a přirozený společenský vývoj.
Vývoj přece nemusí znamenat změnu k lepšímu.
Maličkost,ale výrazná – dnes už asi nikoho nešokuje,když uslyší z něžných dívčích úst to kdysi ryze mužné........„Vo­le“. Paradoxní je fakt,že děvčata volujou mezi sebou a technicky vzato žádná z nich nemůže být vůl,protože to jaksi nejde.