Poradíte, jak vyřešit daný problém?

Dobrý den,
už delší dobu jsem to držela v sobě, ale od dnešního večera jsem se rozhodla napsat na toto fórum.
Napíšu to co nejstručněji.
Moji rodiče se rozvedli když mi byl asi jeden rok. Můj otec měl už dávno předemnou své vlastní, starší děti a měl ženu, ale nejspíš se o tom zapomněl mé matce zmínit, když si udělali děcko, to jest já.
V mém jednom roce nás opustil a přestal se o nás, podle toho co jsem slyšela, jakkoliv starat nebo zajímat, čili mě matka „měla na krku“, jak mi ona sama řekla.
Strašně mě štve že si hraje na chudinku, říká jak vše musí sama financovat, na všechno je sama a do toho má ještě děcko a psa. Říká mi že ji nemá kdo podržet, přitom má už asi devět měsíců svého přítele a skoro každý druhý den za ním jezdíme a přespáváme u něho. Já chápu, že „samoživitelky“ to nemají jednoduché, rozhodně netvrdím že mají, ale na druhou stranu ona nemá až tak špatnou práci, pracuje jako moderátorka v Českém rozhlasu což je, jak mi řekla, „prestižní práce na kterou je potřeba vysoká škola s maturitou“, ale přitom si stěžuje že je její plat nízký a že tento měsíc budeme muset omezit vodu a elektřinu. Ano, tyto věci mě mrzí. Ale je tu ještě jedna naprosto nesrovnatelná věc. A to je… jídlo.
Když jsem byla menší, měla jsem asi „menší spotřebu“ s jídlem nebo nevím, že mě nemusela krmit tak často. Ale postupem času, od asi dvanácti let, jsem začínala mít hlad i po obědě po škole když jsem přišla domů. Občas k nám v tu dobu jezdila babička, její matka, a ta mi řekla že jsem v takzvané pubertě a že začínám mít hlad a chuť k jídlu víc než jsem normálně mívala. Prý je to normální, ale musím teď jídelní řád dodržovat poněvadž je mé tělo ve vývoji. Ona vždy přijela a uvařila spoustu jídel. Na večeři mi dělala míchaná vajíčka, obložené chleby s paštikami, po škole mi upekla buchty…
Už k nám nejezdí. Před několika měsíci podlehla silným maniodepresím a naposledy, když u nás byla, mi řekla že jsem ku*va. Nikoho z rodiny kdo by mi pomohl nemám. Se svým otcem se vidím jednou za dva měsíce a o mé situaci ví, ale matka pro něj očividně ztratila význam a tak i když vidí že ve 14 letech vážím 37 kilogramů, nic na to neříká.
Když o tom přemýšlím, naposledy jsem se pořádně najedla před asi dvěmi týdny, když jsem o víkendu přespávala u kamaráda. Jeho táta nám vařil jídla jako grilované steaky, zeleninové saláty, roast beefy a podobně. Když jsem si tehdy oběd pochvalovala jako nikdy nic předtím, ten kamarád se strašně divil a řekl mi že něco takového jí každý den, a že to patří k průměrným jídlům jeho stravy. Spadla mi čelist. Ale abych to zkrátila. Dnes večer mi kručelo v břichu víc než obvykle. Když byly takové stavy, tak jsem si prostě hned lehla a snažila se usnout, ale dneska to nešlo. Šla jsem za matkou, podotýkám že bylo deset hodin, a řekla jí že mám hlad, kdy bude večeře. Ale ona vzala těstoviny, uvařila je a dala na ně pár lžic čokolády. Potom mi ten talíř podstrčila, jakože to je moje večeře. Nevím jestli jsem měla opravdu taky hlad, ale řekla jsem jí že to podle mého názoru není večeře, jestli mi prostě nemohla udělat míchaná vajíčka s chlebem a zeleninou. Řekla jsem jí že celý den mám hlad. Že bych chtěla jíst taky pětkrát denně jak jedí moji spolužáci. Jednou když jsem byla nemocná tak na celý den odjela a nic jsem nejedla. Jednou když jsem neměla snídani jsem nakrátko omdlela v tramvaji. Ale ona mi řekla že ji nebaví pro mě vařit. Že ji to prostě nebaví. Že jsem do devíti let nechtěla jíst to co mi uvařila, takže ji to přestalo bavit. Řekla jsem jí že si v tom případě neměla pořizovat dítě, ale ona odešla a práskla dveřmi. Momentálně sedím na posteli a tisknu si břicho. Kapesné mi nedává, pouze příležitostně, a já si vždy koupím jídlo. Potom mi ještě nadá že jsem to utratila. Přemýšlela jsem i o možnosti že bych se naučila vařit, ale není nikdo kdo by mě to naučil a nemám peníze na ingredience. Děkuji vám za Vaši trpělivost při čtení a prosila bych vás aby jste mi prosím napsali co mám dělat. Nepíšu sem pro to, aby jste mě litovali nebo něco podobného, chci znát jen vaše názory protože nechci kvůli tomu že nemám pravidelný režim jídla nějak onemocnět nebo utrpět újmu na zdraví. Děkuji.