Pokud šlechtic ve středověku spáchal sebevraždu, dostali pozůstalí jeho majetek?

Postoje k sebevraždě a jejím následkům se liší v závislosti na konkrétním časovém období a místě. Ve středověké Evropě byla sebevražda považována za těžký hřích a často byla spojena s konfiskací majetku sebevraha. Tento majetek mohl připadnout králi, církvi, nebo mohlo dojít k rozdělení mezi různé strany. Rodina sebevraha tak mohla zůstat bez dědictví.

Nicméně, v praxi mohlo dojít k různým výjimkám nebo odklonům od tohoto pravidla, v závislosti na konkrétních okolnostech nebo postojích místních autorit. Navíc, jak se společenské názory na sebevraždu postupně měnily, tak se mohly měnit i zákony a praxe týkající se konfiskace majetku.