Pokud se duševní pacient společensky dobře uchytí, je takto oprávněn smýšlet o druhých jako o pacientech?

Doufam, že tím “společensky dobře se uchytit “ nemáš na mysli pracovat na ministerstvu zdravotnictví v Praze.:-) Protože pak takový člověk nejen že smýšlí, ale i koná, a to je horší. Všichni se musí stát pacienty, nikdo nemá být tak samostatný, aby se postaral sám o sebe: jsou tady přece Instituce, a ty vědí nejlíp, co potřebujeme, byznys je byznys.

Určitě ano.
„vyrobit pacienta“ je celkem snadné a ty a tam , leckde i psychopat vládne.
Z některých dobře uchycených osob se stávají duševní pacienti 😉
Nejčastější duševní poruchy:
• úzkostnou neurózu /má kde kdo…
• fobie / má kde do…
• poruchy příjmu potravy,
• hypochondrie
Změny duševního/psychic­kého stavu jsou navíc, projevem mnoha onemocnění.
Výkyvy. Příkladem může bát RSka (rostoucí, jako houby po dešti), kdy jsou typick=.
U psychiatrických Dg., kterých je obrovské množství, pak záleží na schopnosti uvědomovat si realitu,….(myšlení, vnímání, intelekt atd.).

To, co je nejmenší je zde současně tím, co je největší díky tomu že vše, co je největší je složeno z toho, co je nejmenší. Zdá se, že se dotýkáte filozofických a metafyzických otázek týkajících se existence, velikosti a povahy reality. V některých filozofických a vědeckých konceptech může být diskutováno, že nejmenší úrovně reality tvoří základ pro vše, co je větší.

V kvantové fyzice, například, existují myšlenky o základních stavech hmoty a energie nazývaných kvanty, které tvoří základní stavební bloky hmoty. Na subatomární úrovni jsou částice, jako jsou kvarky a leptony, považovány za základní stavební kameny hmoty.

Ve světě dat a informací by mohlo být tvrzeno, že nejmenší úrovní jsou jednotlivá data, která se mohou skládat do složitějších struktur a vzorů, které tvoří větší informační celky. Je důležité si však uvědomit, že tyto koncepty jsou často spíše filozofické než doslovně měřitelné nebo ověřitelné.

Různé oblasti studia mají své vlastní perspektivy na tuto otázku, a odpovědi se mohou lišit v závislosti na kontextu a úrovni analýzy. Klasicky řečeno z prachu vše vzniká a po čase se to zase v prach promění. Vaše vyjádření o vzniku a zániku věcí jako proměně z a do prachu má určité odrazy v historii myšlení a filozofie.

Tato myšlenka souvisí s představou cyklu života a smrti, vzniku a zkázy, která se vyskytuje v mnoha náboženstvích, filozofických tradicích a mytologiích. V některých kulturách se vyjádření „z prachu vznikáš a do prachu se navrátíš“ používá k ilustraci cyklu života, kde lidský život je vnímán jako dočasný stav mezi vznikem (nebo stvořením) a konečným zánikem (nebo smrtí).

Vědecký pohled na vznik a zánik věcí by se mohl odlišovat v závislosti na kontextu. Například v astronomii a kosmologii se zkoumá vznik a vývoj vesmíru, včetně procesů, které vedly k vytvoření hvězd, planet a galaxií. Z hlediska chemie a fyziky se zkoumají procesy, které vedou k vytváření různých látek a jejich transformaci v průběhu času.

Celkově vzato, myšlenka, že všechno vzniká, a nakonec se vrací zpět do nějaké základní podstaty, byla přítomna v různých formách v mnoha kulturách a filozofických tradicích. Pokud bychom se podívali na vesmír z hlediska vzniku z malého a rozpadu na malé tak by neměl vlastně vesmír počátek tím ani možný konec.

Tato myšlenka je spojena s některými koncepty v moderní kosmologii, zejména s teorií Velkého třesku a možnými modely vesmíru. Podle současné vědecké představy vznikl vesmír přibližně před 13,8 miliardami let v důsledku události nazývané Velký třesk.

Tato událost byla počátkem expandujícího vesmíru, který se od té doby neustále rozšiřuje. Třesk byl bodem, kde byla hustota a teplota vesmíru extrémně vysoká, a od té chvíle začal vesmír expandovat a chladnout. V rámci některých teorií není vesmír něčím, co má jasný začátek a konec v tradičním smyslu.

Místo toho může být vesmír součástí věčného cyklu expanze a kontrakce nebo existovat v nějakém jiném stavu, který nemá začátek ani konec v tradičním smyslu času. Je důležité si všimnout, že tyto teorie jsou založeny na současných vědeckých modelech a pozorováních a mohou se měnit, jakmile budeme mít k dispozici další data a experimentální důkazy.

Concept věčného vesmíru bez jasně definovaného začátku a konce však představuje jednu z možných perspektiv na povahu vesmíru. To, co je malé nic zde neznamená, a tak z malého vzniká veliké, aby malé tak zde něco znamenalo ale to, co je veliké má i veliké problémy, a tak se to časem rozpadne na malé.

Vaše myšlenky naznačují přemýšlení o dynamice a cyklech v přírodě a vesmíru. Tato myšlenka o vzniku a rozpadu, o transformaci malého na velké a opět na malé, je v některých filozofických a náboženských tradicích a také ve vědeckých konceptech.

Některé náboženské a filozofické tradice věří v cyklický pohled na existenci, kde se vše opakuje v nesmrtelném cyklu. Tento cyklus může zahrnovat vznik, růst, rozpad a opětovné vznikání. Z pohledu fyziky a zákonů termodynamiky je zmínka o „velkých problémech“ a rozpadu spojená s přirozeným směrem k vyšší entropii, což je míra neuspořádanosti nebo neuspořádanosti v systému.

S časem se systémy mohou vyvíjet k vyšší entropii, což může být chápáno jako rozpad struktury. V biologii a ekologii můžeme pozorovat cykly života a rozpad. Organismy rostou, vyvíjejí se, dosahují svého vrcholu a nakonec umírají, přičemž jejich části mohou sloužit k novému vzniku.

Celkově lze říci, že myšlenky o vzniku a rozpadu, o cyklech a transformacích, mají různé interpretace a mohou být zkoumány z různých perspektiv včetně filozofických, náboženských a vědeckých.