Pokud máme v jazyce českém slovo " očividně", proč nemáme slovo „uchoslyšně“ ?!

Zajímý postřeh. Otázka, na niž není jednoznačná odpověď. Moje úvaha.

Očividně (množné číslo) takže by mělo být ušislyšně.. Zřejmě analogii k tomu, co vidím na vlastní oči, se začal používat výraz ušislyšně, tedy to, co slyším vlastníma ušima.

Proč se neužívalo v historii? Pravěký člověk dříve viděl, než se naučil mluvit. Slyšel sice zvuky, ale musel se orientovat nejen podle nich. Proto se domnívám, že dnešní „ušislyšně“ vzniklo analogicky a souvsí s výrazem „očividně“ – vnímám skutečnost nejen očima, ale i ušima. Čím více smyslů zapojím, tím lépe pochopím …

Napadá mně pohádka, když si posel jedné země vyžádal slyšení u krále jiné země. Ale nejdříve se navzájem viděli, pak teprve slyšeli. Síla slova je ve zvuku. Ale první dojem je někdy rozhodující stejně jako zabarvení hlasu.

Když nebyla TV – rozhlas posluchače ovlivňoval a často s nimi manipuloval – 100× opakovaná lež se stává pravdou. Sila slova spočívá ve zvuku, takto se obsah dostává k lidskému uchu. Někdy ale platí, že " jedna paní povídala" … nelze všemu věřit, i když existují věci, které jsem neviděla nebo neppznala … vše souvisí s něčím …

Ale je pravda, že nejvíc vjemů přijímáme zrakem. Nejmocnější médium TV má jisté přednosti, ale někdy dominující obraz odvádí pozornost od vyřčených slov – třeba pohled na hlasatelku, její oblečení atd.

Důležité je, abychom při každém vidění či slyšení byli pozorní, jednali slušně, dodržovali morální pravidla,, ať už jde o očividnou či ušislyšnou skutečnost. . Samozřejmě pokud nemáme nějaké problémy s očima nebo ušima.

protože pro to samé stačí jeden výraz-řekl bych ;)
kdyby se to ale mělo používat, bylo by to spíš „ušíslyšně, nebo ušislyšně“ ;)

Právě jsi vymyslel nové slovo! Smysluplně ho používej a třeba se chytne 🙂