Platí uplatňování biblické zásady, která zní: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ i pro sex?

Nechám odpověď na odborníkovi Luboru Dufkovi.
O dávání a přijímání, aneb mít a nemít; a taky trochu o štěstí

"Jak je potřeba dávat a brát propojená, je názorně vidět na aktu. Muž si ženu bere, ale sám přitom potřebuje být přijat. Potřebuje však také, aby se mu žena dala, jinak příliš neuspěje (braní násilím je zcela jiná kapitola).

Jak mnozí muži vědí, s ženským odevzdáním to není jednoduché. Jestliže muž myslí jen na sebe a ne na ženu, neumožní jí, aby se skutečně odevzdala. Muži se to musí učit; někdo víc, někdo míň. Ideálně muž umožní ženě, aby dala a dostala všechno, co může; aby prožila tolik vrcholů, kolik je v jejích silách. Ale asi jen málo mužů ví, že i oni jedině tak dosáhnou skutečného sexuálního štěstí. Mnohé ženy ani nevědí, že mohou prožít více vrcholů v jednom aktu. Některé neprožívají ani jeden.

A tak se často stává, že neuspokojeny jsou obě strany. Pak se ovšem snadno najde jiný muž nebo jiná žena, kteří chtějí dávat i přijímat – nebo se aspoň tak tváří. A to všechno proto, že nerespektujeme prostý fakt, že člověk potřebuje dávat a potřebuje, aby to od něho někdo chtěl, přijímal. atd."

Zdroj: http://dufek.blog­.idnes.cz/blog­.aspx?c=201382

Samozřejmě, to platí ve všem.

U mne ano. Potěšení partnerky je pro mne důležité, říkám, že rozkoš je nedělitelná.

Záleží od „dobrovolnosti a povinnosti“
Ak dávate, alebo prijímate dobrovoľne, pretože tak chcete konať, ak tak koná aj prijímateľ vašich darov (z lásky a dobrovoľne), môžme hovoriť o šťastí, radosti z dávania.
Ak však dávate, alebo prijímate, pretože musíte, aj keď nechcete,
tu už len zvrátené povahy môžu hovoriť o šťastí, o radosti z dávania, alebo prijímania.
Aké šťastie z platenia povinných odvodov, veď podeliť sa môžem, prispieť do spoločného…
aká to radosť ma hreje, ach, to šťastie neskonalé, vidiac kotúľanie zlatavých mincí, nie v potrebné zveľadenie spoločných statkov a zdravia národa zdieraného, lež skryté nimi nadúvanie kapies zbohatlíkov, príživníkov, darmožráčov… Keď ťa bijú, nastav tvár, podeľ sa o chlieb, kým berú ti dom, znásilňujú blízkych… Také šťastie v dávaní (môjho do tvojho)?

Upravil/a: led

No tak jistě, ovšem není to tak jednoduchý, jako třeba u darování koně nějaký slečně atd., neboť ne vždy je zásada v tomto ohledu po prvních dvou minutách možná!

Upravil/a: zjentek

Samozřejmě, pokud partner/ka vidí, že „dávám“, i on/ona mi bude „dávat“. I obráceně. Kdo myslí jen na sebe, nezažije to, co by si přál pro sebe i toho druhého. 🙂

Myslím, že dávání v sexu je spojeno s láskou. Miluji a tím dávám sama sebe. A já si sex bez lásky nedovedu představit (i ve svých letech) 🙂. Pokud je sex bez lásky, tak, jak říká jeden odborník na tyto otázky, Franta Ringo Čech, ve své knize „Češi a jejich samičky“, pak jde jen o „páření“. A v tomto případě si každý, podle mne, pouze bere a o nějakém štěstí to asi není.

Pokud se jedná o sex se zákonitou manželkou v harmonickém vztahu,
potom je štěstí na obou stranách. Manžel(ka) nemyslí především na uspokojení svých potřeb, ale potřeb svého manželského partnera.

Upravil/a: Roman71