Platí ještě v současnosti úsloví „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi?“ Nebo jde o mýtus?

Nevím, ale obávám se že už asi neplatí.
Co se vašich otázek týka tak:
Ad 1. Ano
Ad 2. Ponaučení – ano.
Ad 3. Ne.
Ale je tady velké ALE.
Ale mladí na čtení nemají čas a to si pamatuju i ze svého mládí. Mají jiné zájmy a dnes i jiné technologické vymoženosti.
V dnešní těžké a uspěchané době střední generace dnes a denně bojuje o žvanec a když přijde domů z práce tak je ráda že je ráda.
A senioři, tak ti to taky nevytrhnou, protože knihy jsou drahý, někteří z nás i blbě vidí a to soustředění už taky není ono.
Bohužel doba už je taková a nevěřím, že by se lidi vrátili ke knihám, tak jak to bylo dřív.

Úsloví řekni mi co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi platí, ale jen pro toho kdo čte. Dnes asi mladší ročníky čtou méně, ale střední a starší generace, zejména ženy čtou hodně. Občas, když jsem v Praze a podívám se na okolní spolucestující v městské dopravě tak zhruba tak 1/4 (hlavně ženy) čte nejen časopisy, ale i silnější knihy. Vůbec v dnešní uspěchané době, kdy není mnoho času se dovalíme z práce domu, kde nastává další směna v domácnosti a večer kdy jsme unaveni tak z lenosti pustíme bednu a čekáme co nám nadělí. Samozřejmě většinou nekonečné seriály a pro chlapi nějaký ten sport. Čas na dobrou knihu je většinou o víkendu či dovolené.
Četl jsem hodně (díky tomu jsem v minulosti zvládl maturitu z ČJ) a čtu dál pokud je čas a najdu zajímavou knihu. Většinou mě zaujme určitý autor v knihovně, a protože je pro mne čtivý tak přečtu celé jeho dílo. Autorů bych mohl jmenovat dost. Moje žánry jsou historické romány, cestopisy, dobré sci-fy, životopisy a romány typu Jih proti Severu, Poutníci apod. Nepohrdnu ani dobrou odpočinkovou detektivkou. Hodně upřednostňuji historické romány z Anglického prostředí, nebo ze starého Egypta a osídlování Ameriky. Nerad čtu zákonné normy a jejich výklady. Ale žel musím.
Na závěr abych nezapomněl na otázky. Zde jsou mé odpovědi: 1/ částečně ano, 2/ určitě ano, 3/ myslíme si že ano, ale není tomu tak.

Celé už zřejmě neplatí, protože spousta mladých lidí nečte vůbec. Přímo mne děsí, když občas zaslechnu, a spíše jako chlubení, že člověk v 17 letech doposud nepřečetl ani jednu knihu. U těchto by jsme potom museli říct, že nejsou nijací. Osobně si to vůbec nedokáži představit.
Přesto stále platí, že bod 1 a 2 jsou zcela pravdivé a bod 3 je nepravdivý, i když to některým lidem jako pravdivé může připadat.

Jednoznačne, krátkym slovom ano, alebo nie, nemožno odpovedať ani na jednu z vašich otázok. Veľa závisí aj od znalostí a skúseností odpovedajúceho.
Titulok – ano, nejde o mýtus. Platí to aj dnes, podľa typu čítanej literatúry a jej množstva sa dá usudzovať aj stupeň schopností myslenia i a rozlišovania reality od fikcie.
1 – jednoznačne ano.
2 – Ano, ponaučenie sa dá získať z prečítanej knihy, dokonca i z rozprávky, alebo fantastiky. Záleží od uhlu pohľadu čitateľa.
Čiernobiele vnimanie sveta môže vzniknúť pri čítani len jednostranne zameranej litaratúre, bez ohľadu na to, či ide o odbornú literatúru, alebo beletriu. Množstvo vysokokvalifi­kovaných odborníkov sa čítaním len odbornej literatúry, všetko ostatné považujú za zbytočný brak, sa práve vďaka tejto jednostrannosti vzďaluje od reality života.
3 – Televíziu, či počítač, nemôžte mať všade so sebou, knihu, ale áno (môže byť v papierovej, či elektronickej forme). Čítanie knihy v hromadnom dopravnom prostriedku vás určite neokráda o čas, ktorý strávite počas prepravy. Práve naopak, týmto spôsobom čas šetríte.
PS.
Tieto moje poznámky, prirodzene neplatia len pre knihy, ale pre literatúru všeobecne, teda aj pre noviny.

Dnešní děti skoro vůbec nečtou. Úsloví bych bohužel změnila ☹
„Řekni mi, co hraješ, a já ti řeknu, jaký jsi?“
Ty chytré telefony a mobily pohlcují svět.

Četba formuje názory, je s ní ponaučení, není ztrátou času.

Dnes jsem viděla na hřišti 4 děti, seděli na prolézačce a každý z nich čučel do vlastního mobilu. Knihy v něm určitě nečetli. ☹
Doplňuji:
z ní ponaučení (z koho, z čeho) 🙂

Upravil/a: zzzzz

Myslím, že dnes už tak málo lidí (zejména mladších) a tak málo čte, že by ´první část´ věty bylo potřeba inovovat – třeba na „řekni mi, co hraješ“…
😉
Ad 1. určitě ano – jako jakékoli získávání informací
Ad 2. ponaučení určitě – ale zda získáme černobílé ´vidění´ záleží na čtené knize i předchozích zkušenostech
Ad 3. určitě – a jen každý sám si musí rozhodnout, co je (pro něj) přínosnější

Samozrejme, ze je knizni vzdelani daleko lepsi, nez ztrata casu u TV. Uz jen casove nemuze TV nikdy dat tolik (ale asi jen desetinu)obsahu. Takze kdyz si uvedomime kolik casu stala toho autora ta tvorba te knihy--- musi byt kniha hodnotnejsi. Ale prave ta veta „rekni mi, co ctes, a ja …“ musela byt za komunistu asi dost nebezpecna----doplnila bych ji----:......„te poslu hned do vezeni“.

Četba je velmy důležitá. Je vážně škoda že mladí tak málo čtou.

1. Samozdřejmě že knihy dokážou formovat osobnost.
2. Ano, podle zvolené knihy.
3. Ne, vždy dám přednost knize před nějakou hloupostí v televizi.

To úsloví stále platí, ale pouze u těch, kteří čtou.

Ano – Ne – Ano – Ano – Ne. Čte se méně, ale u těch, kteří čtou to úsloví platí pořád. O čas nás okrádá spíš televize nebo počítač…

Četba , divadlo, případně film , samozřejmě hodnotná díla nutí k zamyšlení, obohacuje o nové myšlenky , rozšiřuje slovní zásobu. Může tedy formulovat naše názory. Je na naší svobodné volbě, zda budeme číst, dívat se na televizi, být na počítači, nebo budeme s přáteli. Někoho uklidní hra na počítači, ale je zde škodlivý vliv PC, jiný dá přednost sportu. Je pravda, že literární díla se dají najít na internetu a můžeš je číst , když budeš sedět u počítače, ale není nad to sedět s otevřenou knihou ve vlaku, na louce atd.
A konečně při návštěvě někoho si prohlédni jeho knihovnu, tak se můžeš hodně dovědět o daném člověku.

Čtu ze zvědavosti. Ze čtení se nedá posoudit kdo jaký je. Jsou ale někteří a těm bych jejich schopnosti věřil, kteří říkají: Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, co čteš.