Píšete si deníček?

Ne, nepotřebuju si nic zapisovat, všechno to mám tady...v tom... no v hlavě

Doplňuji:
V hlavě nic nemám – asi ani mozek, ale deníček jsem si nikdy nepsala.

Upravil/a: anonym

Ne, nepotřebuju si nic zapisovat, všechno to mám tady...v tom... no v hlavě

Něco mám v hlavě, něco tady na harddisku (a něco na harddidsku v hlavě ;{))> – harddisk poslouží, když se něco zajímavýho stane. O deník jsem se pokoušel v mládí a dopadalo to sstylem „dneska se nic zajímavýho, co by stálo za zápis, nestalo“ „… dneska taky nic“ … „dneska taky nic“.
Psával jsem internetový deníky, „blogy“ ze života vysokoškoláka a ze scrabblových turnajů – ten posledně zmíněný píšu dodnes, jen jsem je musel přestěhovat na americkej blog, když holt ten českej server ukončil činnost. (Zkazky z turnajů jsou psaný anglicky, takže u těch to bylo příhodný. Kam přestěhuju česky psanou kroniku VŠ studenta, ještě nevím…)

Ne, nepotřebuju si nic zapisovat, všechno to mám tady...v tom... no v hlavě

Doplňuji:
Nemám na to čas a mohl by si to někdo přečist i když by bylo fajn si přečist co jsem kdy zažil.

Upravil/a: Lukasy

Ne, nepotřebuju si nic zapisovat, všechno to mám tady...v tom... no v hlavě

Doplňuji:
Nebylo by to špatný…psát si zážitky, pocity a pak za několik let si to přečíst. Každopádně jsem línej :D a moc na to nemám čas a ani by mě to nebavilo.

Upravil/a: alex.agent

Ne, nepotřebuju si nic zapisovat, všechno to mám tady...v tom... no v hlavě

Kdysi jsem si ho jeden čas psala, ale nepsala jsem denně, to je zbytečný. Psala jsem si jen ty dny, kdy se mi stalo něco, co fakt stálo za zapsání. Pak jsem si konečně uvědomila, že nemá smysl psát něco, co mám podrobně v hlavě(bývala jsem melancholik a ten má na emotivní prožitky až nechutně podrobnou paměť-aneb ukřivdi meloušovi a nikdy ti neodpustí).

Ano, znamenám si

Už od mala… ale to byly krátké denní zápisky. Pak jsem najela na w.i.t.c.h. diáře, kde jsem ke každému dni měla významnou poznámku a teď už mám jen takový obyčejný sešit, ale jsou tam popsané buď významné události nebo, obzvlášť poslední dobou, citové výlevy… Opravdu mi to pomáhá, mám už dost napsáno a jednou si u toho asi dobře popřemýšlím… Každému bych to doporučila.

Ano, znamenám si

Ano, znamenám si

Doplňuji:
Peněžní

Upravil/a: Hlada

Ano, znamenám si

Ale dnes už ne.
Dřív jsem měla takové úlety, když jsme jezdili na dovolené – psala jsem dokonalé zápisky z cest, s přesným popisem denního jídelníčku, nákupů, měla jsem tam podpisy a věnování od číšníků, kuchařů, turistů, správce Máchova jezera, uklízečky z Lipna…
Příklad – budeš chtít vědět, co bylo třeba na Slapech 9. července 1986 k baště, mrknu a vidím: Snídaně: Chléb, máslo s pažitkou, gurken (psala jsem i světově!), káva, čaj. Oběd: Bez polévky, Vepřová játra na cibuli, rýže, džus. Večeře: Rizoto, sýr cihla, kyselá gurken(!) čaj. Poznámka: V kuchyni lze objednat celodenní cestovní balíček – hlaste předem. Dnes vaří: Karel Machytka.
Osobní poznámky byly také vymazlené. Mezitím byly nalepené pohledy, texty písniček od táboráku a kresbičky. Pak jsme si s holkama po příjezdu (dělaly to samé) měnily deníky a četly si vzájemně o svých prázdninových dobrodružstvích.
Jenomže. Pak jsem je ukázala (ano! pořád je mám!) svému muži a jemu to připadalo moc roztomilé, takže jsem něco podobného vytvořila na jedné z našich prvních dovolených. Kreslení paňáci tam byly pochopitelně dospělejší a měly i dospělejší zájmy (třeba …no teď nic nevím) a i ty příběhy byly o dost odvázanější. Jednou jsem si ho takhle psala na terase, zazvonil telefon, na chvíli jsem odběhla a když jsem se vrátila, zápisky se rozlétaly. Posbírala jsem je, to ano. Zato pár chybějících mi donesla paní z vedlejší chaty. No, co ti budu popisovat – podle toho jak se tvářila a jak si mě vychutnala, to vypadalo, že se na mých potupných malůvkách poznala a jistě i ty vychechtaný kecy četla… Ostudička…Ale dneska už sranda…:-))