Oplývala nižší šlechta ve středověku slušným vzděláním v porovnání s prostým lidem?

Pochopitelně. :D Ale nutno zahrnout konkrétní dobu (ptáš se na období trvající circa 1000 let i víc) a území.
Do těch jediných, co existovaly. :D Univerzity, zahraničí, církev, domácí výuka.
Řekl bych spíše otázka majetku, než postavení šlechty. Tzn., že nižší šlechtic nemusí být chudší, než vyšší šlechtic a naopak (i když tomu tak samozřejmě většinou bylo, protože ta výše šlechtictví zároveň mohla označovat velikost majetku, území, výši příjmů atd… ale ne vždy. A i vyšší šlechtic mohl být pořádně chudý. Ale dejme tomu, že majetek byl odrazem výše sociálního/šlechtic­kého postavení).

Soukromí učitelé, vychovatelé, mistři, páni (ve víru vazalství a hierarchistickém uspořádání – nižší šlechtic mohl sloužit vyššímu/mocnějšímu, být v jeho službě, zatím se na něco připravovat, třeba na budoucí povýšení – třeba po smrti otce – tj. zdědění titulu a život správce anebo rytíře. Například dělat panoše nebo páže).
Církevní dráha byla oblíbená. ;) Stejně tak válečná. Obecně rytířský výcvik a fyzické vzdělání (dovednosti, hodně bojové). Lov.
Jinak dvorské chování, etiketa, kodex/y.
Samozřejmě i pro ty menší šlechťáky platilo akademické vzdělání a alespoň číst, psát, základy počítání, latiny a trochu z věd a náboženství (pro všechny, tehdá bylo náboženství docela záležitost. Takže se to v jisté míře učili všici).

Každopádně se vzdělávali pro svůj život, který odrážel právě jejich postavení. Takže se vzdělávali ve vedení/vůdcovství (i když zrovna nižší šlechta nebyli TI páni), správě, boji, církvi (napříkald mladší potomci), diplomacii a pod. Ještě třeba odlišit pohlaví – tamto patřilo převážně pro muže. Pro ženy zase jejich povinnosti (kam ale taky mohla spadat správa, vůdcovství apod. – ale spíše v domácnosti a ve vztahu ke služebnictvu a péči o domov), a dále to, co se považovalo za ctnosti, jako různé dovednosti typu vyšívání a podobné cool věci. ;) :D Taky třeba v poezii (a literatuře obecně), hudbě, zpěvu, tanci… tyto věci zase platily pro obě pohlaví stejně.
Cvičili se samozřejmě hojně i v domácích pracích… řekněme hlavně zemědělství, pěstitelství, chov a podobně. A protože jde o nižší šlechtice, tak ti se často sami (spolu se služebnictvem – pokud nějaké měli) starali o svůj majetek a práce z něj vyplývající (pozemek, venkovský statek, úroda = práce kolem toho).
Pokud jde o univerzity (občas i nižší šlechta – co by ne), tak jelo právo, teologie, filozofie, medicína, astronomie, matematika,… a hlavně studium konkrétních děl, či autorů. A administrativní záležitosti (s rozvojem byrokracie). Jenže to jsme spíš v pozdním středověku. Předtím frčelo nejvíc to domácí, či soukromé učení. Nižší šlechta byla často u někoho v účení, učňovství, řemeslnictví.

Rolníci a (s)prostý lid měli minimální přístup k (formálnímu!) vzdělání. Kdežto i nižší šlechta byla v porovnání s nimi ve velké výhodě a v porovnání s plebsem měli jistě slušné vzdělání. Obecně šlechta a duchovenstvo MĚLI přístup ke vzdělání a k vědám/znalostem – narozdíl odprostého lidu. A o tom to je.

Upravil/a: Disraeli

V období středověku byly možnosti vzdělání omezené a vzdělání bylo často privilegiem šlechty. Vzdělání u nižší šlechty bylo často na vyšší úrovni než u prostých lidí, avšak oproti vysoké šlechtě bylo stále omezené.

Většina nižší šlechty byla vzdělána doma s pomocí soukromých učitelů, pokud na to byly finanční prostředky. Školy, jak je známe dnes, v tehdejší době prakticky neexistovaly. Klášterní školy byly často jedinou dostupnou formou formálního vzdělání, avšak byly spíše vyhrazené pro církevní hodnostáře. Vyšší forma vzdělání byla v univerzitách, které byly dostupné pouze pro velmi malou část šlechty.

Nižší šlechta získávala formální vzdělání především v oblasti rytířských dovedností a vojenských taktik. I když byl kladen důraz na vzdělání, mělo to spíše praktický charakter a bylo zaměřeno na to, aby mohli efektivně plnit své role na středověké společenské scéně.

Vzdělání v oblasti čtení, psaní a aritmetiky bylo běžné spíše u vyšší šlechty. Nižší šlechta často neovládala gramotnost, nebo ji měla na velmi základní úrovni. Výjimečně se mohli někteří z nižší šlechty dostat na univerzity, kde se vzdělávali v oblastech práva, teologie a medicíny. To však bylo spíše výjimečné a vyžadovalo značné finanční prostředky.