Odkud se vzalo „-II-“ pro znázornění opakující se stejné části?

Starý název pro stejnítko – „kuří noha“. Takže kdo tento symbol pro opakování vymyslel, se nedovíme.

Spíš jen z pohledu jazyka, i když grafická podoba je jistým způsobem daná..

Český název „kuří noha“ pro stejnítko vzhledově připomíná plevel kuří nohu – ježatku. Také se stále „opakuje“, tedy roste …

Stejnítko pak ze slova stejný se objevilo v 17. století, Užívalo se v matematice Vznik zrácením ze jednostejný (stč. jednostajný),vlas­tně‘ stojící jako jeden.

Od tohoto základu vzniklo zdrobnělé slovo stejnítko pro označení vztahu, účelu – k čemu co je daná věc – k jakému početnímu způsobu se poukazuje.

Tento novotvar se objevil později i při jiném opakování, zatímco pod opakování číslic se stejnítko nedá použít.

Něco podle z Rejzkova Etymologického slovníku, něco z plůvodu terminologie atd.

Vím, že se to odborně jmenuje stejnítko, ale odkud se vzalo, nevím.

Někde se používají i uvozovky, které nahrazují jednotlivé slovo. Tomu se v angličtině říká Ditto mark, poprvé se to objevilo na klínové desce neoasyrské doby (přibližně asi kolem 800 přnl.).
Například v Číně se používají dvě vodorovné čáry a u nás stejnítko. Jak to přesněji vzniklo, nejsem schopno odpovědět.

Je to jeden z možných zápisů stejnítka, používaný pouze v ručně psaném textu. Dnes už neplatná typografická norma ON 88 2503 (žádná novější neexistuje) pro tištěný text povolovala jako stejnítko pouze uvozovky. V oboru jsem mnoho let pracoval, ale odkud tento zápis stejnítka pochází, nevím.