Odkud pochází zvyk sypat si popel na hlavu a jaký má toto úsloví význam?

Sypat si popel na hlavu, vyhazovat hlínu k nebi, válet se v popelu – to vše bylo u primitivních národů výrazem smutku, bolesti, lítosti. Strach před smrtí velel člověku, aby se posypal popelem z oběti nebo hlínou z hrobu, aby se uchránil před duchem zemřelého. Člověk se za maskou z popelu a hlíny cítil bezpečně. A když v Sýrii utíkali pozůstali sednout si na hromadu popela před branou města, znovu to byl útěk a hledáni bezpečí před duchem mrtvého, který mohl sídlit v domě, kde předtím dotyčný žil.
Jiné národy, které neznaly strach před smrti, se naopak snažily s mrtvými spojit, dokonce se nechávaly popelem z mrtvého očkovat, aby přijaly jeho dobré vlastnosti. Takové zvyky jsou nám dnes cizí a
vzdálené

Zdroj: http://www.on­tola.com/cs/sy­pat-si-hlavu-popelem

Ve starozákonní době – stejně jako v pohanské antice – byl popel symbolem smutku a pokání. V tomto pojetí jej od svého začátku užívá i křesťanské společenství. Popel byl sypán na hlavu nejprve jenom veřejným hříšníkům, připraveným činit pokání. Když tato praxe ustala, začal se popelec udělovat i ostatním věřícím.
Je zajímavé, že bylo zvykem sypat popel na hlavu mužům, zatímco ženám se popelem značil na čelo kříž.
Sypat si popel na hlavu tedy přeneseně znamená lítost, uznání své chyby.

Zdroj: Zkráceno a drobně upraveno z-http://www.on­tola.com/cs/sy­pat-si-hlavu-popelem