Odkud a kdy k nám přišli Cikáni? Jaká je historie jejich původu?

Datum jejich příchodu do Evropy není možné přesně určit, protože se jednotlivé skupiny Romů rozptylovaly po Evropě nezávisle na sobě. V dobových kronikách existuje mnoho zmínek o putujících kejklířích. Náhle se asi ve 14. století začalo potulovat a putovat z místa na místo společenství lidí, které se od ostatních obyvatel lišilo tmavší kůží, oblečením, osobitým způsobem života, vlastním, zcela nesrozumitelným jazykem, temperamentem a neochotou podřizovat se tlaku většinového obyvatelstva.
Středověcí učenci si proto kladli otázky, kdo jsou Cikáni, odkud do Evropy přišli.
Nejrozšířenější názor na původ Romů byl, že pocházejí z Egypta, odkud přišli do křesťanských zemí. V mnoha zemích je také pojmenovali podle jejich domnělého egyptského původu – např. Gypsies (v angličtině) – ale ve skutečnosti jsou tato jména patrně odvozena od názvu oblasti Malý Egypt na Peloponésu nebo v oblasti Malé Asie. V jižní a východní Evěropě byli pojmenováni podle manichejské sekty kněžích Athiganoi – Atsiganos, z čehož vznikla další skupina pojmenování – např. Cigáni (ve slovanských jazycích).
První krok k odpovědi na otázku, kdo jsou Romové, učinil náhodou v roce 1763 maďarský student teologie Štefan Váli, který se v Holansku v Leydenu setkal s několika Indy – Malabary, kteří tam byli na studiích medicíny. Váliho zaujala jejich podobnost s Romy, které dobře znal ze svého maďarského domova. Nezůstal jen u vnějšího dojmu a zapsal si víc než tisíc malabarských slov, která po návratu porrovnal s cikánštinou.
Většina oborníků je toho názoru, že Cikáni patřili k nejspodnější kastě. tzv. nedotknutelných. Příslušnost k této kastě by vysvětlovala i důvod, proč Cikáni začali Indii od 8. století opouštět. Je možné, že Romy z Indie vyhnala i častá sucha a s nimi spojený nedostatek potravy, nebo se chtěli vymanit z přísně rozdělené indické kastovní společnosti a hledat nová „odbytiště“ pro své výrobky a služby.
O indickém původu svědčí nejen jazyk, ale i překvapivá podobnost některých zvyků, podobná společenská struktura, výběr povolání, stejná technologie zpracování kovů aj. Romskou historii mohli nejpřesněji vypátrat lingvisté podle vývoje romských dialektů.
Dle názoru historiků Romové postupovali z Indie v závislosti na geografických podmínkách přes Mezopotámii na Blízký východ, do asijské části Turecka, kde se velká část Romů zastavila a setrvala asi tři století (12.-15. století). Tato doba jim pomohla v první orientaci v nové kultuře a ulehčila pozdější postup Evropou. V souvislosti s mongolskou a tureckou expanzí pokračovali přes Malou Asii a Balkán, nějakou dobu asi pobyli v Řecku, o čemž svědčí četná řecká slova v romštině, a dále postupovali údolím Dunaje do střední Evropy. Jiná větev přešla Arménii, Kavkaz, později Rusko a dosáhla až Skandinávie. V 15. století byli již Romové rozptýleni po celé Evropě, Anglii a Skotsko z toho nevyjímaje.
Zpočátku tito lidé budili zvědavost. Evropské obyvatelstvo bylo tedy zpočátku ke kočovníkům shovívavé, přijímalo je jako kajícné křesťanské poutníky, za které se vydávali. K městům se blížili v dlouhých karavanách, někteří pěšky, jiní na koních, s vozy plnými zavazadel, žen a dětí. Střední Evropa si ještě dobře pamatovala tatarské nájezdy a Romové, kteří si byli dobře vědomi své podobnosti s Tatary, se představovali jako mírumilovní lidé a dobří křesťané.
Někde Romy dokonce vítali, protože přinášeli nové technologie zpracování železa a kovů a přicházeli – alespoň podle svých výpovědí – od Božího hrobu. Středověký člověk, který setrvával na jednom místě, chápal mimo jiné putování jako formu oběti, pokání. Proto považoval i lid, který stále putuje, za kajícníky. Tyto představy Romové podpořili vlastními legendami. Snažili se obyvatele středověkých měst přesvědčit, že svým putováním musí činit pokání za hříchy svých otců, kteří odmítli přijmout Pannu Marii s Ježíškem, když utíkali před Herodesem do Egypta. Další všeobecně rozšířenou legendou bylo ospravedlnění kočovného života jako trest za to, že zapřeli křesťanství, a sedm let musí tuto zradu odpykávat neustálým putováním z místa na místo.
V Evropě se ocitli Cikáni ve zvláštní situaci, protože jejich normy nebyly v souladu s normativním a hodnotovým systémem okolního většinového obyvatelstva. Proto prý je pro Cikány dodnes těžké nalézt kompromis, podle kterých norem se chovat. Cikáni žili v uzavřených skupinách a odstup majoritních společností ještě posílil. Většinová společnost byla a zůstává pro Cikány cizí skupinou, která je v minulosti odmítala, a proto se k ní bez rozpaků chovají jako k „nevlastním“, které není ostudné všelijak podvádět a různě "zkoušet

Zdroj: http://kmotrdro­bek.jex.cz/me­nu/cikani-a-romove

Přesná datace příchodu Cikánů na území dnešní České republiky neexistuje. V popravčí knize pánů z Rožmberka se sice vyskytuje slovo Cikán, ale není jisté, zda nejde jen o přezdívku chyceného lapky.
Dnes už není pochyb o tom, že Cikáni pocházejí odněkud z rozlehlých oblastí dnešní Indie.
Přesně určit podle znaků jazyka, kdo byl předkem dnešní různorodé skupiny Cikánů, se nedá, protože historie kmenů, které na území dnešní Indie žily, je příliš spletitá.
V současné době je asi nejrozšířenější teorie, že Cikáni byli ve své pravlasti příslušníky Domů, tedy skupinou obyvatel s vlastní kulturou

Zdroj: http://www.czech-press.cz/index­.php?option=com_con­tent&view=arti­cle&id=6904:od­kud-pili-do-ech-cikani&catid=11:re­porta&Itemid=4

Pojem Cikáni se všeobecně používá jako souhrnné označení různých větví (skupin) národa, pocházejícího původně z Indie, jehož nejznámějšími představiteli jsou Romové a Sinti.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Cik%C3%A1­ni

Jak by bylo krásně,kdyby se sem nikdy nedostali.Teda někteří.

Cikáni-později Romové byli národnostní kmen , který se dostal do našich končin nškdy kolem 7–8 století ze západní Indie. Již tam svýn způsobem vegetování se líšili a příčili taním komunitám a ti je vytlačovali tak daleko aý přišli an naše území- bohužel dnes pomalu ve stejné podobě co dříve.