Nudí se domácí mazlíčci?

U inteligentnějších domácích mazlíčků (kočky, psi) byla „schopnost“ nudit se pozorována – ostatně když se nudí, dávají to najevo (přijdou a dorážejí, že si chtějí hrát). Ale kdo domácího mazlíčka má či měl, ví, že to není zdaleka tak často, jako bychom to předpokládali ze svého hlediska. Čím inteligentnější tvor, tím těžší je ho zabavit, a psům či kočkám stačí ve srovnání s lidmi opravdu málo (a daleko méně často).

Samozřejmě.
Někteří jsou jen doma a nikdy se nedostali ani na
zahrádku nikam. Za celý svůj život se neproběhli
venku. Lidé jsou sobci a mají je zavřené doma.
Já bych to nedokázala.
Můj kocourek je pro mne vším a nemohla bych ho
omezovat v pohybu. Běhá si ven, kdy se mu zachce.
Domů se vždy vrátí.

Jasně, že jo, když se jim většinu dne nikdo nevěnuje.
Ale záleží na zvířeti a kde je doma. Některá zvířátka spí mnoho hodin a některá mohou být celý den venku ( a nemusí) ( třeba kočky i někteří psi)a tam je mnoho podnětů.

… vo kom mluvíš ??? … ten náš má k dispozici barák s dvorem a zahradou, já jsem rád, když mně pustí do postele, že by se nudil jsem si nevšiml, má tolik práce vše rozhrabat (ale já mám aspoň volnou postel), buzeruje nás jak malý fakany (nechám-li na stole nějakou ňamku, hned mne potrestá, že nemím uklízet)

U nás na venkově většinou ne. Pes má kromě dvorku volno všude, párkrát za den obejde označkovat svůj rajón,… Trochu problém je s cyklisty. Zkušený cyklista projíždějící obcí vozí sebou vhodné náčiní, nebo alespoň kameny na odhánění psů. Taky jsem slyšel vyprávět příběh z Liberecka, jak lze přejet psa, který je za vámi. Že to odporuje fyzikálním zákonům? Vot: Nějaký ratlík se zakousl do kola pomalu projíždějícího motocyklu či babety. Následovala exurze mezi vidlicemi a pod kolem. Asi tam bylo dost místa, možná nějaká terénní úprava… Pak jsem bydlel chvíli ve městě, kde mě svěřili pejska na vyvenčení, dal jsem mu trochu volnosti, vyválel se v nějakých výkalech, asi to považoval za výborný nápad,… víckrát mi pejska nesvěřili.
Ale městští psi se nudí, i když mají zahradu. V Liberci jsem šel po chodníku kolem jedné zahrady vyvýšené nad terén s rododendrony u plotu(typickým to šábím pro ono město). V tom šábí se ukrýval takový ten pes, či jak to slušně nazvat, s ohnutým čumákem, takže když šel chodec okolo, jeho štěkací náčiní bylo několik decimetrů od chodcova ucha, a náš hrdina dokázal opravdu správně odhadnout, kdy je chodcova hlava nejblíže…