Není katarze náhodou egoistickým důvodem úpadku morálky lidí?

Asi je to o tom, že člověk bez prožitku dramatického zážitku ohrožení nebo zla PRAKTICKY ani neví, „kde je sever“ a to bez ohledu na svý vědomosti a moudrost.

Ne, spíš bych z toho podezříval její nedostatek. Pokud se musíš s něčím vyrovnat, je katarze nvyhnutelná a pokud k ní nedojde, tak jsi tam kde před tím, spíš hůře.

Dobytkové si obvykle neuvědomují to, že jsou dobytkové, tudíž u nich katarze ani nemůže nastat. Naopak bych řekl, že dobytkové jsou PŘESVĚDČENI o tom, že NEJSOU dobytkové a této iluze se usilovně drží!

Znám dost takových, kteří v tomto směru ztratili zcela sebereflexi a autosugestivně se přesvědčovali tak dlouho, že nakonec UVĚŘILI tomu, že ONI jsou naprosto v pořádku, zatímco svět kolem nich „jim nepřeje“, „jim závidí“ – prostě vždy za všechno může někdo JINÝ (pochopitelně ŠPATNÝ)!

Terezička z Lisieux děkovala Bohu za to, že ji vede po cestách lásky, a že k různým postojům či ctnostem se nemusí dopracovávat cestou katarze (Říkala to sice jinými slovy, ale v tom smyslu.) Pokud takový přístup schází, tak situaci vystihuje odpověď Zjentka n. Ali.
V lepším případě dochází k mírnějším osobním nebo společenským nepříjemným očistným prožitkům, pokud ale taková varování lidé nepřijmou, je zaděláno na průšvihy větší.
Boží tresty lze z větší části chápat ne jako přímo aktivní zásah Boží, ale jako jeho pasivitu. Že nechá volný průchod konání živlu, hlavně lidského živlu. Ale jestli lze např, válku dát do souvislosti s katarzí, je sporné. Právě při válce a rabování morálka mnohých ještě více poklesne.