Není archeologie poněkud nehumánním zacházením s lidskými ostatky?

Zkus prokázat, že tři tisíce let stará kostra je Tvůj pradědeček a možná nějaké právo dostaneš ;-D. Řekla bych, že hrob může znesvětit pouze nenechavý zloděj, který mrtvé okrade například o zlato a prodá ho někde na černém trhu. Archeolog nic prodávat nehodlá, pouze prozkoumá pozůstatky a odevzdá je do nějakého muzea, kde se z nich budou učit další. Podle mě je rozdíl, mezi vlastním obohacením ( tady např. tím zlodějem) a obohacením národa a lidstva o další poznatky z naší minulosti.

Samozřejmě, že lidské ostatky vzbuzují úctu.
Nedávno jsem četla na toto téma článek na stránce Týden.cz. V něm právě vysvětlují archeologové, že drtivá většina ostatků se nachází mimo oficiální hřbitovy a že archeologové i antropologové zacházejí s ostatky pietně, bez ohledu na jejich stáří a původ. Ukládají je do depozitářů. Ve výjimečných případech, hlavně jedná-li se o jedince pohřbené v mladších obdobích a pokud se najde shoda s majiteli hřbitovů či církví, ostatky znova pohřbívají. Archeologické naleziště není v dnešním slova smyslu již pohřebištěm. Je staré zpravidla stovky, ba dokonce tisíce let.

Abychom poznali přítomnost, musíme znát minulost. Jak bychom se dověděli, jakého věku se dožili naši předkové, jakého byli pohlaví, jejich příbuzenské vztahy, vzhled, choroby, odkud pocházeli atd?

Každá věc má rub a líc. Co je pro poznání užitečnější?

DOBRÝ DEN PANE DZEJKOBE.JISTĚ ŽE JE TO VÍCE NEŽ SMUTNÉ A NENÍ TO JISTÉ BOŽÍ VŮLE.VŠAK SE STÁVÁ DOST ČASTO,ŽE NĚKTEŘÍ ARCHEOLOGOVÉ UMÍRAJÍ ZA VELMI ZÁHADNÝCH OKOLNOSTÍ,VÍ SE O TOM VŠEOBECNĚ,ALE MLUVÍ SE O TOM JEN V ARCHEOLOGICKÝCH ČASOPISECH A KRUZÍCH.MRTVÍ MAJÍ PRÁVO NA KLID A VLASTNĚ KRÁST JEJICH VĚCI,KTERÉ JIM ZA JEJICH ŽIVOTA PATŘILI JE VÍCE NEŽ KRÁDEŽ.JE TO VŠECHNO ZNESVĚDCENÍ.VĚT­ŠINOU SE TO ARCHEOLOGŮM NEVYPLÁCÍ,PROTOŽE SE SVÝM CHOVÁNÍM DOSTÁVAJÍ POD PROKLETÍ ZHOUBY.NEEXISTUJE JEN TENTO MATERIÁLNÍ SVĚT,ALE AŤ SE TO LIDEM LÍBÍ NEBO NELÍBÍ NIC NEZMNĚNÍ NA TOM,ŽE EXISTUJE PŘEDEVŠÍM SVĚT DUCHOVNÍ.---ZAJ-PO

Zdroj: OSOBNÍ SKUŠENOSTI A ZNALOSTI