Nedokážu cítit sebelítost. Je to dobře nebo špatně?

prostě když se mi něco zlého stane nebo tak, tak jsem buď naštvaná na toho, kdo mi to zlé způsobil, nebo pokud se to děje kvůli okolnostem, tak se s tím buď smířím nebo jsem naštvaná sama na sebe. Ale nikdy necítím sebelítost. Je to dobře nebo špatně?
Docela jsem ráda, že to necítím, nechci být nějaká ufňukaná přecitlivělá a tak, vlastně jsem docela ráda, protože proč být smutná a litovat se kvůli něčemu, co nejde změnit, a pokud to změnit jde, tak proč s tím nic nedělat? Ale na druhou stranu je sebelítost jedním z pocitů, a člověk by ho měl cítit v určitých situacích.