Ne/chtějí lidé slyšet či vidět jen to, co jim vyhovuje, když nevěří svým očím a uším, ale o svém nosu nepochybují?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano, dost často to tak skutečně je. Je to zřejmě tím, alespoň podle mne, že díky materialistické výchově a přístupu k okolí jsme zapomněli vnímat přírodu a okolí, tak jak to zajisté uměli naši předci.
Nedokáži posoudit, zda nos je či neni tím nejdůležitějším smyslovým orgánem. Asi si to málo uvědomujeme, ale čich nám doplňuje téměř každý vjem. Otevřeme třeba novou obrazovou knihu. Nejen že ji vidíme a cítíme ji v prstech, ale cítíme i, jak voní. A podobně je to ve všech věcech. Zajímavá je ta skutečnost, že pokud někdo ztratí čich má většinou velmi dobře vyvinutou chuť, stejně jako slepí lidé mají perfektní sluch.
Myslím, že vůně a chutě ovlivňují dost podstatně chování člověka v různých prostředích. Málo si to asi uvědomujeme, ale děje se to zcela podvědomě.
Že bych hledal vyloženě něco po čichu, nemohu říct. Neuvědomuji si žádný příklad, ale předpokládám že podvědomě také. Pes, který má čich v podstatě stejný, jen mnohonásobně citlivější dokáže naprosto přesně rozeznávat věci po čichu, ale dokáže třeba i vycítit jakou má jeho pán náladu, nebo i jeho zdravotní stav.
Svět mi voní! Voní všem, jen někteří to potlačují a neumějí toho využít.Teď všude okolo je cítit jaro, na procházce jen nose člověk rozpozná okolí, je cítit jak voní schnoucí tráva, jak voní vlhké jehličí. Spoustu emocí máme spojených s čichem. Většina z nás si doposud umí vybavit, jak voněla domácnost babičky, jak to voní když se něco dobrého peče, jak voní které koření kytky a spousta dalších věcí. Když se na to zaměříme, zjistíme že určitou vůni či pach má i kino, divadlo, dokážeme čichem rozeznat, zda jsme v dílně truhláře, nebo zámečníka. Voní nám i lidé. Je jen na nás, zda chceme svět cítit, nebo to bereme jako samozřejmost a nevšímáme si toho.

Upravil/a: quentos

Já to vnímám spíše jako filosofickou otázku. Lidský čich je v porovnání s většinou savců dost ubohý, dokonce i zrak a sluch mají některá ostatní zvířata lepší. Takže jako na smysly bych na ně moc nespoléhal. Někdo odmítá určité zrakové a sluchové informace a priori, protože si není schopen připustit „jinou pravdu“. Jít po čichu je něco jako řídit se instinktem. Hodně lidí na instinkt věří, já k nim patřím taky, ale jen někdy jej uposlechnu a většinou se nechám přebít logickými argumenty. A pak většinou lituju.

Upravil/a: Kepler

1. Není
2. U někoho možná ano
3. Ne. Ne.

Několik otázek v jedné, to mám docela ráda…

Nemyslím si, že by lidé chtěli slyšet nebo vidět pouze to, co jim
vyhovuje, protože by tak přišli o další úhly pohledu na stejnou věc.

Pokud se ale mají pro něco rozhodnout,
dají podle mne přednost tomu, co jim vyhovuje.

1. Nevím
2. Ano

3.
Po čichu nejdu za ničím, ale „po čichu“ někdy ano.
Svět mi voní světem (vším).

1. Ne, není
2. Ano
3. Ano, voní mi (či ne)

• lidé (zejména baby)
• jídlo a pití
• příroda (prostředí)

___
„nevěřím vlastním očím a uším“ – zejména ve vnímání jiných lidí, ve vnímání toho, co z jejich chování vidíme a slyšíme…
A zatímco chováním a řečmi lidé často klamat umí, svým pachem ne (i když se taky snaží…).
😉

1. není
2. ano
3. ne, ne