Historie úprav

Drap

Odpověděl/a – 6.květen 16:47

Ano , dost často to tak skutečně je. Je to zřejmě tím, alespoň podle mne,že díky materialistické výchově a přístupu k okolí jsme zapomněli vnímat přírodu a okolí, tak jak to zajisté uměli naší předci.
Nedokáži posoudit, zda nos je či neni tím nejdůležitějším syslovým orgánem. Asi si to málo uvědomujeme ale čich nám doplňuje téměř každý vjem. Otevřeme třeba novou obrazovou knihu. Nejen že ji vidíme a cítíme ji v prstech, ale cítíme i jak voní.A podobně je to ve všech věcech. Zajímavé je ta skutečnost, že pokud někdo ztratí čich má většinou velmi dobře vyvinutou chuť, stejně jako slepí lidé mají perfektní sluch.
Myslím, že vůně a chutě ovlivňují dost podstatně chování člověka v různých prostředích. Málo si to asi uvědomujeme, ale děje se to zcela podvědomě.
Že bych hledal vyloženě něco po čichu, nemohu říct. Neuvědomuji si žádný příklad, ale předpokládám že podvědomě také. Pes, který má čich v podstatě stejný, jen mnohonásobně citlivější dokáže naprosto přesně rozeznávat věci po čichu, ale dokáže třeba i vycítit jakou má jeho pán náladu, nebo i jeho zdravotní stav.
Svět mi voní! Voní všem, jen někteří to potlačují a neumějí toho využít.Teď všude okolo je cítit jaro, na procházce jen nose člověk rozpozná okolí, je cítit jak voní schnoucí tráva, jak voní vlhké jehličí. Spoustu emocí máme spojených s čichem. Většina z nás si doposud umí vybavit, jak voněla domácnost babičky, jak to voní když se něco dobrého peče, jak voní které koření kytky a spousta dalších věcí. Když se na to zaměříme, zjistíme že určitou vůni či pach má i kino, divadlo, dokážeme čichem rozeznat zda jsme v dílně truhláře, nebo zámečníka. Voní nám i lidé.Je jen na nás, zda chceme svět cítit, nebo to bereme jako samozřejmost a nevšímáme si toho.

quentos

Odpověděl/a – 6.květen 21:08

Ano, dost často to tak skutečně je. Je to zřejmě tím, alespoň podle mne, že díky materialistické výchově a přístupu k okolí jsme zapomněli vnímat přírodu a okolí, tak jak to zajisté uměli naši předci.
Nedokáži posoudit, zda nos je či neni tím nejdůležitějším smyslovým orgánem. Asi si to málo uvědomujeme, ale čich nám doplňuje téměř každý vjem. Otevřeme třeba novou obrazovou knihu. Nejen že ji vidíme a cítíme ji v prstech, ale cítíme i, jak voní. A podobně je to ve všech věcech. Zajímavá je ta skutečnost, že pokud někdo ztratí čich má většinou velmi dobře vyvinutou chuť, stejně jako slepí lidé mají perfektní sluch.
Myslím, že vůně a chutě ovlivňují dost podstatně chování člověka v různých prostředích. Málo si to asi uvědomujeme, ale děje se to zcela podvědomě.
Že bych hledal vyloženě něco po čichu, nemohu říct. Neuvědomuji si žádný příklad, ale předpokládám že podvědomě také. Pes, který má čich v podstatě stejný, jen mnohonásobně citlivější dokáže naprosto přesně rozeznávat věci po čichu, ale dokáže třeba i vycítit jakou má jeho pán náladu, nebo i jeho zdravotní stav.
Svět mi voní! Voní všem, jen někteří to potlačují a neumějí toho využít.Teď všude okolo je cítit jaro, na procházce jen nose člověk rozpozná okolí, je cítit jak voní schnoucí tráva, jak voní vlhké jehličí. Spoustu emocí máme spojených s čichem. Většina z nás si doposud umí vybavit, jak voněla domácnost babičky, jak to voní když se něco dobrého peče, jak voní které koření kytky a spousta dalších věcí. Když se na to zaměříme, zjistíme že určitou vůni či pach má i kino, divadlo, dokážeme čichem rozeznat, zda jsme v dílně truhláře, nebo zámečníka. Voní nám i lidé. Je jen na nás, zda chceme svět cítit, nebo to bereme jako samozřejmost a nevšímáme si toho.