Myslíte si, že platí: „Všichni jsme odboráři, tak si budeme tykat“?

Pokud mylíš „odboráře“ doslovně, nemám tucha…
Ale pokud máš na mysli to, že si lidé nějak propojení často tykají, ano – souhlasím…
___
Např.: Su vodák – a na vodě, automaticky, tykám komukoli a bez ´dovolení´ (dtto v jeskyni či na skále)…
Tady (Odpovědi) tykám s jedinou výjimkou také všem (a bez dovolení) – a ta výjimka je vynucená pro mne nevhodným chováním onoho jedince).

S tímto sloganem jsem se u odborářů nikdy nesetkala, ale jen s tím, že členové KSČ si povinně tykali. Ale byl to zásah do soukromí, nedodržení hranic osobní svobody a vůle.

Ddnes už nejsou všichni zaměstnanci odboráři, takže se domnívám, že docela neplatí. Kromě toho ve vztahu k minulosti získaly „revoluční odbory! punc "přisluhovačů“ režimu. Ve všech organizacích nejsou odborové organizace.

Jsem přesvědčena,, že každý se může rozhodnout, zda si bude s někým tykat, nebo si budou vykat, samozřejmě v souladu s etiketou.

Něteří jedincii mají potřebu si s někým začít tykat třeba hned při prvním setkání, jiní zase si chtějí udržet vykání co nejdéle.

Mnohy jde o udržení odstupu, jindy o výraz zdvořilosti atd. Často rozhoduje cit, jindy si netroufnou tykání nabídnout … ale vždy je třeba dodržet pravidla etikety.

Bohužel, tykání třeba i zde na Odpovědích vede k větší troufalosti, jistému zneužití „rovnosti“, netoleranci, nerespektování úcty k pohlaví a věku, svobody apod. Tito jedinci vycházejí zřejmě z toho, že je snadné říct „ty vole“ než vy vole"!

Myslím si, že při tykání i vykání by mělo jít o respekt k osobnosti druhého, tedy o dodržován etikety, morálních pravidel, ohledupnost, zdvořilost atd.

Upravil/a: annas

V tomto jsem rozpolcen neboť na jedné straně vykám lidem, kterých si vážím, ale též zásadně vykám všem, které si chci udržet od těla kvůli jejich charakteru.

Tykám vykám jak chci a komu chci, nemám ráda lidi, až na pár vyjímek a taky nechápu, že někteří staří lidé se chovají jako by jim všechno patřilo a myslí si bůh ví jaké nemají všestanné zkušenosti…

…tady už žádná jednota prakticky neexistuje a existovat nikdy nebude, tak proč bych si měla od někoho nechat plkat jeho osobní nesmysly na hlavu a neustále někomu lézt do zadku, mě taky nikdo nevěří, tak proč já bych věřit měla?Já se můžu akorát přispůsobit komu,čemu mám a snad i chci.

Samozřejmě najde se zřídka pár jedinců čas od času ,z kterých mám respekt a chovám k nim jistý obdiv, hold nikdo není dokonalý a někdo je úplná asociální troska přes míru, takové jistě nevyhledávám, ale občas na tento druh lidí narážím i ve zdánlivě „normální“ společnosti, tak co mám dělat?Přispůsobit se nepříspusobivým podle jejich libida a flegmaticky se přetvařovat?to je hnus, vážení.

Upravil/a: anonym

já inžiněr, Klaus inžiněr, já ekonom, Klaus ekonom…to si mužem tykat, ne ?

Všichni dnes už odboráři nejsme, ale když už v češtině máme tykání i vykání, pak je super, že se můžeme rozhodnout komu budeme tykat a komu vykat! 🙂

Ne. A dosti mě zaráží ono buranské vynucování si práva na tykání. Kdy je snad ten, kdo trvá na elementární slušnosti snad nějaký nemocný. Osobně to mám nastaveno následovně. V diskusi, kde debatují lidé pod přezdívkami a sleduji, že se povětšinou tyká, tykám. Pokud se někdo jednotlivě ohradí, vyhovím mu. V diskusi, kde debatují lidé pod občanským jménem, příjmením, vykám. Vyjma těch, které z předchozí debaty znám a máme to nastaveno na tykání po dohodě. Snad jsem jim pomohl a kdyby něco potřebovali, neváhají se na mě obrátit 🙂.

Myslím si, že tato replika byla ve scénáři použita vzhledem k době, kdy byl film "Anděl na horách“ natáčen.
Patřím ke generaci, kdy odborová organizace (ROH) fungovala v každém závodě. V běžném pracovním procesu jsem se s tímto výrokem nikdy nesetkala, nebyl ani oblíbeným krédem odborářských funkcionářů. Když zástupci odborů gratulovali třeba k MDŽ, vykali i učnicím, které mohly být jejich vnučkami.
Řídím se tím, že vykání / tykání je oboustrannou záležitosti. Holt stará škola…