Může prodejce z vlastní iniciativy prodloužit záruční dobu?

NO tak vždy někdě musí být ta hranice záruky.
Záruka je zákonem stanovená na 2 roky, prodejce ji může prodloužit ale nesmí ji zkrátit.
Pokud dojde při reklamaci k výměně zboží, tak je na dané zboží opět záruka celé dva roky.Pokud jen k opravě, tak se záruka prodlužuje o dobu, kterou bylo zboží v opravě.
Když se zboží porouchá po záruce, tak ho můžeš dát opravit, nemusíš ho hned vyhazovat.
Ale u některého zboží se prostě vyplatí výměna, protože oprava by byla dražší
Doplňuji:
Tak nevím o kterým výrobku mluvíš, ale třeba displeje u mobilu je opravdu dražší opravit než koupit nový, jednoduše je to díky té technologii, jakou je to postaveno.
To samé je u graf. karet nebo obecně čipů. Vem si, že karta najednou přestane fungovat, takže opravář začne pomalu prověřovat, co je vlastně špatně. Třeba se přepálily nějaké obvody na desce. No co teď s tim, no je potřeba nová deska.
Takže ta představa, že opravář ručně přepájí všechny komponenty na novou desku, což je u dnešních grafik samo o sobě těžké.
Tak je mnohem levnější koupit novou funkční kartu a tu starou dát prostě na recyklaci.

No nevím jak často se ti výrobek rozbíjí každé dva roky a jeden den. Ale od toho je tu volný trh, najdi si značku/firmu u které víš, že to je kvalitní a vydrží to déle a nemusíš nic dál řešit. Nevím, jak si představuješ, že by to mělo fungovat? Jako, že bude třeba 10 letá záruka nebo neomezená? Pokud by se to zavedlo, tak strašně stoupnou ceny, prodejci budou muset nějak pokrýt náklady na opravy, zvýšit kvalitu a i tak zboží prostě 10 let používání nemusí vydržet.

Upravil/a: Quimby

Zákonem daná minimální záruční doba je 24 měsíců.
Je na výrobci nebo dovozci jestli ji prodlouží. Nedávno jsem kupoval u Lidla tlakový čistič (WAP) a přesto, že stál 1300 Kč je na něj záruka 3 roky, což si myslím že je velmi solidní přístup.
Nicméně nelze očekávat že výrobce nebo dovozce poskytne záruku nad minimální dobu životnosti.
Viz. 5 leté záruky na auta. Auto těch 5 let bez problémů vydrží a navíc získají další dva roky platby za povinné garanční prohlídky.

(Může prodejce z vlastní iniciativy prodloužit záruční dobu?) → Může. Mám na televizor 4letou záruku – bez příplatku. A tady pozor, někteří prodejci poskytují možnost delší záruky, popřípadě s tím spojené další služby, za příplatek.

(Prodejci se … nezmiňují) → Je jasné, že záruka prodejce nemůže být nekonečná. Co bude s výrobkem po uplynutí záruky je tedy na výrobci. Jistě má snahu vyrobit a prodat co nejvíc, tedy i co ‚nejčastěji‘ tj. aby Vám to nevydrželo moc dlouho – nejlépe tedy neopravitelně kleklo den po záruce. K tomu, aby výrobek fungoval i déle ho může přinutit toliko konkurence. Ta má sice zájem, aby se kupovalo její zboží, ale zároveň má tentýž zájem prodat co ‚nejčastěji‘. Ve výsledku konkurenční boj vede spíš k nabízení novinek než k trvanlivosti zboží. V neřízeném kapitalismu tedy šetření materiálních zdrojů a životního prostředí není v popředí zájmu výrobců (ani prodejců). Proto je zřejmě v tomto smyslu nutný administrativní nátlak ve smyslu natahování záruční doby (v závislosti na druhu zboží), a rovněž tak organizace recyklace materiálu.

(levnější druhy zboží se v případě poruchy neopravují) → Nemusí jít nutně o „levnější“ zboží. Automatizovaná výroba sice jednotlivý kus zlevňuje, ale zároveň vede ke komplikovaným výrobkům nebo dílům, které nelze ani servisně opravit s nižšími náklady než vyrobit nový na speciální lince. Například procesor. Kdeže jsou doby, kdy se otevřelo rádio, vyletoval odcházející kondík a dal nový, nebo se rozebral strojek a vyměnilo ozubené kolečko. Dneska se do strojku nedostanete, aniž byste neulomil zalepený umělohmotný kryt. O sehnání potřebného kolečka ani nemluvě.

(požadovat delší garanci) – Nad zákon je vše otázka dohody. O délce garance lze jistě smlouvat. Například při zakázce na stavbu mostu nebo speciálního vybavení kliniky. V případě nákupu v hypermarketu to bude problém …

(chování obchodníků je … neetické … trestné) → Myslím, že neupozornění na to, že výrobek není opravitelný levněji než výroba nového, ze strany obchodníka trestné není. Z etického hlediska, co se týče Vás jako obchodníka, o tom nemusíte vědět (jakož ani to, co to znamená ‚opravit‘) – musíte to prodat. Žijete z toho. V nejhorším – vyřídit reklamaci. Otázka spíš je, jak dlouho a kam až to společenský systém, ekonomika, materiální zdroje a životní prostředí vydrží … A to je otázka vyšší inteligence než „kšeftovací“.