Může hodně líbivá reklama zamaskovat i odpadky a udělat z nich dále prodejné zboží?

Odpovím si částečně- PRÝ může. Prý…

Chci se v kontextu zeptat, zda někteří lidé lidé kvůli reklamě nepřišli o rozum a o smysly. Vysvětlím. Já jsem možná nějaký exot a stále vnímám a cítím, takže když vidím odpadek, vím, že je to odpadek. Vím, co slovo odpadek znamená a bez dalšího nebudu rozvádět. Prostě poznám odpadky, tečka. Jenže poznají to i ostatní? Co se to s lidmi poslední léta stalo? To jim nějaký virus zcela zpřeházel geny? Nebo snad vakcína? Protože bezmyšlenkovitě a zkratkovině se chová čím dál více lidských bytostí a já mám pocit, že ten opravdový kentus si tito do baráku tahají až teprve od doby, kdy Gates vypustil z huby něco o pandemii a následně to přišlo, prý z Wuchanu a HNED NA TO nějaká vakcinace. Což je vše velmi krátce. Tak si udělejme exkurzi do blízké historie. Přece ještě před cca pátnácti lety bývalo zcela obvyklé, když člověk toužil po odpadcích a chtěl je třeba i jíst, tak zachvátal například do Lidlu a nakoupil si tam. To onehdy věděl každý, i bába v odraným hubertusu i ten bezďák (a to přece není dávno, nebo je?). Normální, zdravé jídlo bylo tehdy v takových menších, kamenných krámcích s názvem potraviny (dnes Viet Nam). Jenže dnes je najednou vše jinak. A nikdo ani neví, jak vše vlastně přišlo. Ale… Dnes někdy i já, když mám třeba slabou chvilku a cítím se součástí společnosti, se i na ten Lidl dívám jako na něco barevňoučkého, slaďoučkého, voňavého, heboučkého, zvučného, protkaného líbeznými tóny a prostě na všechny smysly líbezně působícího. Někdy bych i nakoupil. A stalo se to, přiznávám. Přestože úplně střízlivý, jsem v takovým divným deliriu, kdy vůbec nemyslím na vlastní zdraví a život a přepadne mě jakási touha se lacino uživit. Pak podlehnu. Samozřejmě jen po tu dobu, než zase na chvíli zavřu oči a promítnu si všechny ty státníky, které jsem za posledních cca 30let na matičce Zemi poznal, abych náhodou nezapomněl, v jakém průjmu to doopravdy šlapu. Ale jak říkám, málem se někdy spletu. Málem jdu někdy na ulici mezi ostatní sousedy a poslouchám je. Málem jim někdy naslouchám a sdílím jejich tón. Málem jim někdy přitakávám, málem dojde k dialogu. Zatím jen málem, ale… Otázka je jasná.

(A jakou roli zde hraje úroveň vzdělání?)