Musím svému psychiatrovi říkat, že moje zdravení je často psychotického rázu?

Myslím si celkem často, že mě úplně cizí člověk pozdravil, a proto mu odpovím na pozdrav. Přitom zdravil někoho úplně jiného. Také zdravím lidi, o kterých si myslím, že znám.

Pořád ale umím lépe pozdravit než řada pubescentů, adolescentů a některých mladých dospělých. Spousta z nich vůbec nezdraví nebo alespoň nepozdraví cizí lidi, u kterých je slušnost je pozdravit (např. prodavač, řidič autobusu, průvodčí atd.). Také někteří z nich čekají, až je druhá osoba pozdraví první, což je neslýchané, jelikož mladí lidé mají zdravit první starší.

V minulosti jsem dokonce zdravil každého ve městě, kde žiji. Prováděl jsem to zhruba dva roky. Dočkal jsem se za to opovržení. Někdo mi dokonce řekl, že neumím ani pozdravit. Přitom nejen umím pozdravit, ale dokonce jsem slušný člověk. Psychiatr mi řekl, že zdravit každého není duševní choroba. Není to ani neslušné. Pozdravit je slušnost.

Téměř každého člověka, kterého znám, pozdravím jako první. První zdravý ten vychovanější. Z toho plyne, že jsem více slušný než minimálně 80 % mých známých a přátel.

Zpátky k tématu otázky. Já nechci říkat svému cvokaři, že mám paranoidní blud, při kterém si myslím, že mě úplně cizí lidé zdraví. Mohlo by mě to poškodit a psychouš by tak zvýšil dávku mých psychofarmak, které už jsou tak dost silná. Abych napsal pravdu, tak z psychofarmak užívám výhradně jen antipsychotika.

Předem vám děkuji za váš čas a přeji vám hodně zdraví!