Musí se pes který pokousal člověka nechat utratit?

Nemusí.
Syn našeho lékaře, se před lety „pral“ o sušenky, které lovecké plemeno ulovilo. Zakousl se mu do obličeje (šilo se na ORL a zubním).
Mamina chtěla psa nechat utratit. Syn (medik) řekl, že to byla jeho chyba. Brát psovi v kotci ukořistěné žrádlo, byla pitomost. Pes byl v rodině ještě pár let, bez problémů.
Pravda, někdy se „zvencne“ i pes. Opakovaně napadne někoho z rodiny pak snad…. Přihodilo se u dogy kolegyni v práci. Pes se jmenoval Nero (!) a měl nádor v hlavě.
Zřídka kousne pes člověka bez zjevné příčiny (lekne se, cítí nebezpečí z člověka, špatného člověka, jeho negativitu k psovi, ochraňuje páníčky, brání se). Jindy pán štve, nezvládá psa (bojová plemena, týraní pejsci).
Je třeba vyhodnotit situaci a rozhodnout. Dát šanci.

Upravil/a: da ny

Proč by musel?

Za prvé, musí se postavit na jisto, jestli měl vzteklinu. Nejideálnější je, pokud má chovatel na to papíry, že byl pes zaočkovaný, jinak se musí udělat serologické vyšetření krve na protilátky. A pokud to, lhostejno z jaké příčiny, není možné, tak se musí pokousanec léčit, jako by pes tu vzteklinu měl.

Jako risiko toho, že kousací pes bude mít vzteklinu, je – u nás – 0.000000001%, maximálně, ale pokud by jí měl, tak z pokousance bude umrlec téměř jistě, no tak proto.

Samozřejmě, že když má kousací pes vzteklinu, tak se utratí, to asi nemusím psát proč, ne? 🙄 Ale jinak je utracení psa ultima ratio, poslední možnost.

Víš co, většinou je chyba „jak na straně manželky, tak na straně tchýně“, kousací pes nic. No tak se vymění „jak manželka, tak tchýně“, nebo se tchýni uvaří „houby“ („Kohn, hele, zabils jí?“ „Hele, otrávila se houbama!“ „Tak proč má hubu od krve!?“ „Ta svině je nechtěla sežrat!“), víš co, nebo tak něco a podobně a problém vyřešen, harmonie obnovena. 👌😀

Ne, je to nesmysl. Nikdy to neni vina psa.