Já několikrát. Třeba ten, že jsem měl 100× opsat: Nesmím soudružce učitelce tykat. Na druhý den jsem donesl podepsaný trest napsaný 200×. Učitelka se ptala proč tolikrát, a já jí odpověděl: Abych Ti udělal radost.
Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? paul1, da ny před 1279 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Jen jednou :D
Ve 4. třídě a ještě jsem v tom byla téměř nevinně. :) Vyrušovala
jsem odpovědí „ano“, na dotaz spolužačky. Já psala terest, dcera jiné
soudružky učitelky nic.
Babušku Jagušku jsme měli ještě v 5. ročníku ZDŠ. 50×: „Nebudu
vyrušovat, při vyučování.“
Po letech mi maminka řekla, že soudružce učitelce řekla, že příště,
nic takového psát doma nebudu.
Upravil/a: da ny
0 Nominace Nahlásit |
100× jsem psala větu “Nebudu rušit při vyučování.”
Bohužel, vždycky mě prozradil hlavně můj smích. Výrazný, hlasitý,
chytlavý. Dodnes s tím mám občas problém v ne úplně vhodných
situacích. 🙂
0 Nominace Nahlásit |
S tiskárnou žádný problém. Mimochodem, to co popisuješ už jsem kdesi viděl.
0 Nominace Nahlásit |
Jo, sem tam se něco našlo. Nejvíc si pamatuji trest od pana ředitele
Paroubka ze ZŠ v Chomutově. Měl jsem 100× napsat:" Nemám píchat děvčata
špendlíkem" a dát to doma podepsat.
Já jsem je ani nepíchal, jen tak trochu strašil, ale některé tak kvičely,
že to zaslechl „říďa“, který šel po chodbě okolo, vešel do třídy,
chytil mne za ucho a odvedl do ředitelny, která byla kousek od naší třídy.
Tam chvíli přemýšlel, co se mnou, ale nakonec mi dal jen tento trest, asi
jsem se tvářil dost zkroušeně. A doma? Nějak to prošlo bez průseru,
i když to bylo od ředitele.
0 Nominace Nahlásit |
Jo, i za mých školních let po roce 2000, asi nejde*ilnější „trest“ hned po 10 angličácích. Pro celou třídu to bylo nějak takto: „Nebudu mazat tabuli mýdlem. Na takovou tabuli se nedá psát.“ Stokrát. A pak jsme taky museli opsat do druhýho dne školní řád, to už bylo teda zase za něco jinýho. Výborný výchovný prostředek…
0 Nominace Nahlásit |
Nassin: A proč tu 50 let starý vtip přednášíš jako vlastní zkušenost? To chceš být nový Donutil?
No… víš… pokud bych chtěl uvést cizí zkušenost, tak nejdřív napíšu legendu za sebe a pak teprv něco ocituju, ideálně s uvedením zdroje. Ale ty to od začátku vč. dotazu píšeš jako za sebe. Takže tohle zdroj nezachrání.
Tak jako klidně ho tam dej. Co se etiky citací týče tak možná zachrání. Já tohle nahlašovat rozhodně nebudu. Ale zkrátka ta forma je špatně. Pocit z toho pro nezasvěceného čtenáře je, že si přivlastňuješ cizí peří. Až budu někde v literárním klubu předčítat Mayovku asi nikdo nebude předpokládat, že jsem osobně trefil z medvědobijky džbán obloukem vrchem. Pokud to ale řeknu jen tak mezi řečí v hospodě ve formě dvou vět, budou mě považovat za blázna, nebo kývnou na hospodskýho aby už mi nenalíval.
Naprostá většina vtípků by se nechala označit jako „public domain“. Sice se můžeš odkázat na nějaký web kde už ten vtípek bude zveřejněn ale s velmi vysokou pravděpodobností ani ten web nebude mít autorská práva. Zkrátka jen někdo sepsal co kde zaslechnul či přečetl a dal to na jednu stránku. Ale pořád: To že jde o vtípek jehož původce je anonymní ještě neznamená, že to budu vyprávět jako svou příhodu. Vypadal bych jako komediant, nebo hůř.
autacku, hm, sehnat v 70 letech tiskárnu, to bylo umění. A ten popisek jsi už mohl vidět. Je spousta nezbedných žáků, kteří se takto prohřešili.