Mít u sebe na čas vnučku.

Jsem dva roky vdovou, byla jsem ve finanční krizi,ale zvládla to. Mezitím se mi před rokem narodila vnučka, má nová radost do života. Vychovala jsem tři děti, deset let s nimi byla sama a již se osamostatnili. Syn ještě se mnou žije, dcery bydlí ode mě – dcera s vnučkou 180 km, mladší dcera 100 km. Za tu dobu jsem vnučku viděla jen třikrát. Problém byla má několika měsíční nemoc se zády,takže jsem v neschopence nemohla vnučku navštívit. Léčila jsem se v lázních a od vnučky byla pár kilometrů. Volala jsem dceři,že bych na celý den přijela,ale ta mi sdělila, že musí ke skorotchýni na oběd a nejde to odvolat. Nepošle ani foto. Jsem vychovatelkou v jednom děcáku a práce je mi koníčkem. Dceera s vnučkou bydlí s rodiči otce vnučky a ti mají na ní velký vliv. Nedávno se přestěhovali do svého bydlení,ale není ani náznak,že by za mnou přijela. Když jsem tam byla,sotva jsem mohla mít vnučku hodinu, přespat tam nešlo a člověk si připadá jako žebrák,aby mohl k sobě přimáčknout maličkou. Je sice pravda,že o prázdninách tu dcera byla na 4 dny,ale pak si pro ní přijel přítel,který mě nesnáší. Když jsem byla u nich,věčně do hovoru zasahovala druhá babička,takže nebylo žádné soukromí. Chtěla bych si vnučku vzít na pár dní,kdy budu mít dovolenou,ale asi narazím na odpor. Není možné (i kvůli službám) jí navštěvovat na hodinu každý týden. Buď někam jedou,nebo mají důležitou návštěvu. Že bych vnučku šidila, by byla lež. Rodiče si ode mě vzali dvě postele, dostali automatickou pračku, novou cestovní postýlku. Chtěla jsem jim ulehčit příjezdy,že by neměla malá kde spát. Jsem ráda,že postýlku na své návštěvy jiných využívají,ale nějak postrádám,že by jeli i za mnou. Dcera na vnučce visí,stará se o ní dobře. Nevím co a jak udělat,abych se jí nabažila i já. Budou to brát jako na ně podraz. Když jsem dceři vyčetla,že ani foto nepošle,jako,kdyby se za mě styděla, odepsala,ať nehysterčim. To se mě dotklo a tím pádem hledám cestu,jak mít vnučku napár dní,aniž bych narušila výchovu dcery. Vnučka je krásná jako panenka. Vím,že z toho může vzniknout „pěkný“ spor, znám příběhy z děcáku,kde mě děti milují. Třeba mi někdo víc poradí.