Znamenalo „my“ v minulosti „já“?

Je to tzv. Plurál majestaticus.
Majestátní plurál (lat. pluralis majestatis nebo též plural maiestaticus, pluralis maiestaticus), někdy též královský plurál, je způsob, kdy panovník nebo jiný vysoce postavený představitel státu nebo církve o sobě hovoří v množném čísle (my namísto já). Tímto způsobem dává mluvčí najevo vážnost svého postavení.

Na rozdíl od Wikipedie se domnívám, že jeho užívání je starší než z doby římské říše. Již se Starém zákoně se jako označení Boha používá slovo „elohim“, což je množné číslo od „el“ (bůh). Kniha Genesis začíná slovy Berešit bárá Elohim et ha šamajím… Na počátku stvořili bohové nebesa…

Zdroj: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Majest%C3%A1tn%C3­%AD_plur%C3%A1l

Upravil/a: dubraro

Stačilo se podívat do archivu a zjistil jste, kdy to pojmenování vzniklo.
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/poradite-kde-se-vzalo-osloveni-vy-a-my-pro-jednu-osobu
"Je to tzv. plurál majestatikus, který má původ v antice.

Panovníkům se původně tykalo. Císař byl dominus nostere (náš pán). Další titul byl augustus (vznešený, požehnaný). V období tzv. dominátu (titul císaře = pán a bůh) panovali obvykle dva augustové, kteří při vydávání zákonů zpravidla předstírali jednotu a svornost.

Přitom samozřejmě říkali „my“ a odpovědí bylo „vy““ Takže plurálem se původně nazývalo jakési „kolegium“, ale prezentované jako rozhodnutí jedné osoby. Z tohoto období pochází oslovení my, císař – vy, císaři."
–
Charakteristickým pro vládu v pozdně antickém Římě se stal systém tetrarchie, kdy v čele Imperia stáli 4 panovníci: 2 s titulem „Augustus“ a jejich 2 spoluvládci s titulem „Caesar“. Augustus pro východní části však stál nad všemi ostatními, protože měl navíc titul „Iovius“, kdežto druhý augustus pro západní časti říše byl jen „Herculius“. Systém tetrarchie se sice po roce 311 rozpadl v důsledku válek mezi jednotlivými císaři, ale přesto do roku 395 Římu vládli 2–3 císařové.

Římské císařství za dominátu se příliš nelišilo od teokracií starověkého Orientu, ovšem s jednou zřetelnou výjimkou: Diocletianus (a po něm většina dalších císařů) si vybral jako rovnocenného spoluvládce druhého císaře (zde konkrétně Marca Aurelia Valeria Maximiana). Císaři si územně vymezili pole svých působností (na západní a východní část říše), takže centralizovaná státní správa měla vlastně dvě ohniska.

Zajímavost na okraj: Po vzoru asijských teokracií zavedl Diocletianus do dvorského ceremoniálu povinnost klekat před vladařem a princip dvojice císařů dal vznik dnešnímu vykání. Aby byla zdůrazněna jednota obou vládců, každý z nich vydával nařízení tak, že první slovo znělo nos = my a naopak žádosti k císaři musely začínat slovem vos = vy. Dodnes je vykání projevem společenské úcty. "
http://webcache­.googleusercont ent.com/…

Upravil/a: annas

Nebylo to mi, ale my. Králové měli potřebu oslovovat se v množném čísle a říkali: „My, jako král ustanovujeme…“ 🙂