Platí i určitá etiketa pro telefonování. Existují různé situace.

Pokud jde o zaměstnání a sedí několik pracovníků v jedné kanceláři a některému zazvoní telefon, i když jde o tzv „úřední hovor“, je třeba, aby telefonující byl stručný, sdělil jen základní informace a přizpůsobil i hlasitost. Jistým způsobem „omezuje“ ostatní, ale jinak to nejde.

Jde-li o soukromý hovor na pevnou linku do telefonu by telefonující nikdy neměl sdělovat věci, které by nemohla slyšet třetí osoba, také je třeba být stručný, nevybavovat se, sdělit jen základní informace, nebo reagovat, že zavolá později atd.

Soukromý hovor na mobilu, měl by dotyčný někam odejít. V místnosti stejné jako u pevné linky.

Pokud vejdete do kanceláře, kde jiný telefonuje, měl byste naznačit gestem, že odejdete. Jestliže telefonující dá najevo, že můžete zůstat, zaměřte svou pozornost jinam, probíhající telefonát neposlouchejte.

Zazvoní-li telefon nevhodně, třeba v dopravním prostředku apod. a dotyčný se vybavuje bez ohledu na ostatní, je to neslušné a nezdvořilé. Tehdy by se měl jednoznačně přizpůsobit ostatním.

Upravil/a: annas

WTF???
A jóóó – jasněže by měli telefony zvednout a telefonovat všichni, jimž zazvoní telefon…
Nebo´s to myslel jinak???
:-O

Samozřejmě tady záleží na situaci. Je rozdíl, když ti zavolá někdo na mobil v hospodě… tak asi nebudeš žádat po hostech, aby se ztišili, ale odejdeš někde, kde bude líp slyšet. Jiný je případ, když oslavujete někde s kamarády na párty, kde můžete ztišit hudbu a požádat, aby kámoši na sebe nekřičeli. No a do kina nebo na nějakých jiných veřejných budovách, kde by to rušilo ostatní je doporučené mít mobil vypnutý. Tak asi tak. 😉

„…Čože? Nechcite odo mňa odpoveď, keď telefonujem. Čakajte, až skončím…
… ale tu nejakí frflú, že ich ruším telefonovaním, no čo majú čo počúvať… Nech sú radi, že cestujú, alebo nech idú peši. dobre a čo to vlastne chceš? že ja som ti volala, nie ty mne a nevieš prečo? Počkaj, budem vystupovať, no uhnite predsa, vystupujem… to sú mi ľudia, aby boli radi, že cestujú, ešte sa rozčuľujú že telefonujem, no predstav si to… takí (hanlivé oslovenie)…“
Ak by sa mal telefonujúci prispôsobovať okoliu, prišli by sme o zábavu z takéhoto rozhovoru na nudnej ceste do/z práce.
Ale teraz vážne
nahlas a dlho telefonovať v hromadných prostriedkoch nie je prejavom slušnosti telefonujúceho.
V prípade, ak nemôžte opustiť priestor vozidla, skráťte telefonát na čo najkratšiu dobu. Nikoho z okolia nezaujíma či Bobinka kakala a či Oňo sa ožral pod Boží obraz a podobne, včetne rôznej škály oslovení, ty …

… prosim, přeložit do češtiny > co tím chtěl básník říct, jak jako přizpůsobit?

… ale jestli myslíš hlasitost a chování telefonujících, tak je to naprosto jasné: jestliže zazvoní telefon, všichni ostatní odejdou, aby si mohl dotyčný v klidu vyřídit hovor …

… názor annas neber vážně, nevím kde na ty nápady přišla > anebo vím, ona myslela tydlety mobilní telefony, já beru vynázel pana Bella, co je na takovým kabelu, s tím prostě nemohu odejít do vedlejší místnosti …

… jestli chceš vědět něco jinýho, měl by ses jako psycholog-amater umět vyjádřit …

Upravil/a: Mc Merkurion

Jak kdy, záleží na okolnostech. Někdy by se měl přizpůsobit telefonující,
jindy všichni okolo. Možností je tolik, že je nebudu vypisovat.
Ale ty si s tím jako samozvaný psycholog jistě budeš vědět rady sám.

Nejraději mám příjem hovorů ráno před šestou, mezi 12–13 hod, a po dvacáté hodině, to je super