Měl by člověk dělat jen to, co umí nebo čemu rozumí (pokud je to možné)?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Pkud je to možné tak ano, ale většimou to možné není.

Kdyby všichni měli dělat jen to, čemu rozumí, co by dělali politici?

… a co naše školství? … co by potom dělali učitelé? (Kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, ten to učí a kdo to neumí učit, ten to řídí) … přesná citace: Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí.

http://azcita­ty.cz/george-bernard-shaw/29103/#ix­zz4xyFwIe71

Původně jsem také chtěla odpovědět,
že ano, ale myslím, že je to složitější.

Pro spoustu lidí asi bude ideální dělat to, co umějí a čemu rozumějí.
Jenže pokud by to takto dělali naši předchůdci, nebyli bychom dnes tam,
kde jsme. A pokud bychom to takto dělali všichni, neposuneme se nikam
dál, nebo ano, ale za delší dobu.

Podle mne jsou potřební i snílkové, „vizionáři“, idealisté a lidé, kteří mají odvahu
pokoušet se uskutečnit své sny, pouštět se do nových neznámých věcí, zkoušet
nové postupy, … Vnímám to jako jeden z důležitých „motorů“, který lidstvo posouvá dál.

Tak dobré by bylo, kdyby člověk dělal to, čemu rozumí a současně měl i talent realizovat dílo do vítězného konce. Třeba mít manuální zručnost a jistou invenci. Ideální je, když ho ta práce navíc i baví a dělá ji s láskou. Třeba takový kuchař: vyučí se, zná technologie a normy jídel, ale udělat dobrý oběd, to už je jiná věc. Proto někdo vaří ve školní jídelně, jiný zase vlastní michelinské hvězdy a snaží se ho získat špičkové a prestižní restaurace.

Polud je to možné tak ano, bohužel to například i kvůli nerovnému odměňování možné není.

Tak že si třeba obyčejný kuchař bude těžko volat na zahradu zahradníka a naopak vařit sam doma si bude i svářeč, neb na kuchaře nemá, svařit si doma může ledacos svařit i pracovník údržby silnic a vy si doma před domem asi posypete chodník taky sám.

Prostě běžný člověk u nás se snaží dělat vše na co si myslí že stačí a potíž je až a tím, pokud služba musí být opravdu odborná a potřebuje nějaké razítko.

Kdo toho není sám schopen pak spoléhá na Babiše, že ti co se mají dík vlastnímu přičinění líp, maj mít utrum.

Ci se týká těch co dělají hlavou, tam je to složitější a zase jen otázka toho, kolil si vydělají.

Čím výš pak člověk je, tím míň musí rozumět ko krétnímu oboru, ale daleko víc musí zvládat na svém místě se udržet.

Na základní otázku odpovídám ano.
Ale jsem asi jeden ze „šťastlivců“, který se celý život stále učil (více méně i z nutnosti) a tak mi nedělalo problémy elektrikařina (moje profese) a elektronika, využívat výpočetní techniku od jejích pionýrských počátků, ale ani opravit auto, ani postavit dům včetně instalací všeho, vyrábět nábytek, ale i uvařit, šít a další a další. Zkrátka univerzál, „Ferda mravenec“ – můj vzor a avatar.:-)
A tak jsem asi v životě i dost, za tyto práce a služby, ušetřil.
To nechci „machrovat“, pouze odpovídám, když se ptáš, „jak to mám“. 🙂
A nevěřím tomu, že se nadá většina profesí naučit. Pouze se musí chtít!
Ale obchodním zástupcem, ani politikem se nadá naučit, o to jsem se nikdy ani nesnažil, na to musí mít člověk hlavně „povahu“.
Oboje je založeno totiž hlavně na oblbování a podvádění.:-(

Co my na to… asi si nelze jen tak dělat, co umíme. Koho taky vlastně zajímá, co umíme, neumíme a čemu rozumíme? Co nebo kdo je mechanismem, posuzujícím (v tomto ohledu) ty které schopnosti? Co když zřízení nám neumožní uskutečnit to, co cítíme, že víme nebo tomu rozumíme nejvíce? Kromě pocitu, co umíme a čemu rozumíme nejlépe, v nás pak zůstane také pocit strachu a bolesti z nevyužitého potenciálu ;)