Měl by brát léky do konce života i schizofrenik, který nikomu neublížil?

Mám brát do konce života léky na dnu, přestože jsem nikomu neublížil?
To je ve svém základu stejná otázka jako se ptáš Ty.

Elkon: „O UŽÍVÁNÍ LÉKŮ ROZHODUJE LÉKAŘ“ – to není tak úplne pravda.

Před časem jsi tady „perlil“ nad míru obvyklou, tak jsem Ti to tehdy napsal, a Tys mi na to odpověděl, že si jsi toho vědom. A už jsi mi neodpověděl, když jsi si toho vědom, tak proč s tím nedáš pokoj.

Co je na tom, sakra, tak těžkého k pochopení, že s tím musíš kušnit a otravovat pořád dokola? Já mám asthma bronchiale, mám kortikoidy v prášku, co se inhalují a nějaké kortikoidy v prášku, co se inhalují, budu brát do konce života: když se to zlepší, tak slabší, když se to zhorší, tak silnější, ale pokud nepřijde medicína na nějaký „zázračný“ lék na asthma, tak nějaký prášek budu inhalovat do konce života.

Kušním s tím tady? Ptám se tady, pořád dokola, jestli všichni asthmatici musí inhalovat prášek do konce života? Nekušním. Prostě to tak je, život není krásný, každý máme něco, Schluß.

Tobě „špatně dýchá“ mozek, tak musíš „inhalovat“ prášek, aby ten mozek nebyl „zaplynovaný“ a dýchal správně. Když se to zlepší, dostaneš k „inhalaci“ slabší prášek, když zhorší, silnější prášek. Ale něco „inhalovat“ budeš do smrti, tedy pokud se nestane „zázrak“ a medicína nepřijde na nějaký „antischizofrenin“.

Jediný rozdíl je v tom, že Ty to neinhaluješ, ale užíváš v tabletách, kapslích, nebo něčem podobném, čemu se všelidově říká „vem si prášek!“.

Já, kdybych nebral ani ty kortikoidy, ani neměl ta bronchodillatancia (Ventolin, třeba), tak jednoho nekrásného dne skončím hospitalisován, v lepším případě, na pneumonologickém odd., v horším případě na JIPce, nebo ARO. Ty skončíš, v lepším případě, na otevřeném odd. psychiatrické nemocnice, v horším případě na uzavřeném odd. ve vypolstrované cim­ře.

Tak to prostě je, tak se s tím smiř, přestaň s tím kušnit, otravovat sebe i své okolí. Nešpekuluj, pořád, jestli by, a proč, a co kdyby, a … Ne! Přestaň se, pořád, posuzovat, hnípat se v sobě a začni normálně žít. Já se opravdu nikdy, třeba, nezamýšlím, jestli jsem přešel přes přechod dobře, nebo špatně, nebo jestli bych nemohl žít bez léků na alergii. Mohl, ale blbě. Ty taky můžeš, ale škoda mladého života.

Nejsi hloupý, ne až tak hloupý, tak se nad tím, konečně, zamysli.

A pakoše si vyber sám a najdi si, konečně, i psychologa, protože to jde s Tebou od desíti k pěti. :-/

Tady není psychiatrická poradna. Jsi „Tatar“, že tomu stále nerozumíš?
A jen na okraj, O UŽÍVÁNÍ LÉKŮ ROZHODUJE LÉKAŘ. Tomu taky nerozumíš?
Je to prostě marný…

Upravil/a: elkon