Baťovské „Náš zákazník – náš pán“ určitě všude neplatí.

Snad v menších obchodech, kde se majitel zákazníkovi věnuje, odpoví na dotazy, zná zboží, které prodává, v případě zájmu objedná. Prohodí několik slov. U nás se takto mohu vyjádřil o majiteli prodejny ovoce a zeleniny.

V marktetech určitě ne. Protože pravidelně přemisťují zboží v regálech, občas něco hledám, žádný informátor nablízku, některé prodavačky, které doplňují zboží, mají napilno a nerady reagují. Jiné jsou ochotné. Opět záleži na jedinci.

Myslím si, že chyba je často v tom, že nejde o kvalifikované prodavačky, ale j jen o pouhé zaměstnání. Chybí jim vztah k zákazníkovi, prakticky se s ním střetnou jen u pokladny.

Došlo k odcizení mezi zákazníkem a prodejcem. Nikdo není dokonalý, ale chybí zpětná vazba. Sice se pravidelně dělají v marketech ankety o spokojenosti zákazníků, ale je to opět neosobní … mezitím se prodavačí vymění …

Určitě to neplatí stoprocentně všude. Čtyřicet let se to tady moc nenosilo a lidé – počínaje prodavači, prvními osobami za pultem, přes další zaměstnance až po samotné majitele to zkrátka neumí nebo alespoň ne úplně všichni.
Hodně také záleží, jaký druh prodejny navštívíte. V maých prodejnách záleží jen na majiteli, který ví, že pokud si chce získat a udržet zákazníky, musí se snažit jim maximálně vyhovět. Jenže malých prodejen je čím dál méně a kosí je velké řetězce. V hyper super tenhle slogan platit nikdy nebude. Ony se také naoko snaží, ale tam je majitelem firma, které jde jen o výdělek, vedoucí není majitel, tak proč by se snažil a prodavačka u pokladny je spíš otrok než zaměstnanec.

Neplatí. Naopak. Ve většině prodejen nejsou profesionálové a podle toho to vypadá. Stačí odešli do důchodu a mladé zatím nikdo nevychoval. Ono i profese prodavače vyžaduje svůj um a fortel.

Toto zatím bohužel moc neplatí. Kolikrát se mi stává že se snažím takřka násilím natlačit nějaké peníze firmě za službu kterou inzeruje a oni prostě nehnou prstem :)
Nejhorší je to obecně u amatérsky řízených firem s mizerně placenými zaměstnanci, se kterými ale musíš jednat, naopak nejlepší to bývá (většinou) u výborně řízených firem kde jednáte nejlépe přímo s majitelem.

ach jo.....máte pravdu

ja neviem, ako to tým ľudom tak dlho nedochádza.....ide im predsa o prachy!

v Tatrách je doslova folklór byť protivný k turistom, ktorí by tam mohli navláčiť melóny.....Bra­tislava tiež nič moc…s Prahou sa nedá porovnať

ja celkovo nechápem, prečo niekto, kto neznáša peniaze a ľudí robí biznis

Jak kde, někde platí, jinde ne.

Jako mnohem horší ale vnímám postupné okrajování svobody.
Jde to poměrně nenápadně a pomalu, ale jde…
S protivnými prodavači nějak vyjdu, ale svoboda by mi chyběla.

Ad ozzius

Taky jsem léta pracovala v obchodě. Vyhovět zákazníkovi jsem
se chtěla vyhovět za každou cenu, ale někdy to prostě nešlo.
Když nebylo zboží, tak nebylo. Někteří to chápali a jiní nadávali.
My si z toho nic nedělaly.

Ale pak jsem prodávala CD a lidé nás měli rádi i s paní vedoucí,
protože jsme zboží, které nebylo na skladě vždy psaly do knihy

objednávek a přišlo. Těm lidem se telefonovalo.

Ale dnes " Náš zákazník, Náš pán " to neplatí.
Prodavačky nejsou vyučené, nabírají se do obchodu pouze
brigádnice za minimální mzdu, nebo cizinky a to je ten kámen
úrazu o čem tady píšeme.

Upravil/a: briketka10

„Náš zákazník, náš pán“? Pracoval jsi někdy v obchodě? Já ano, přímo na pokladně a věř mi, že to splnit nejde. Lidi jsou tak tupí (mj. já též, ale né až tolik), že prostě jim nelze vyhovět. Po čase stráveném v obchodě ti řídne úsměv a roste drzost, páč lidé na tebe jsou hnusní a stejní lidé mají stejné otázky a ty jim stále stejně odpovídáš a oni nejsou schopni si pochopit to, že člověk na kase nezná všechny „x“ tisíc cen a čárových kódů…

• Máš tam až moc pomlček a to se mi nelíbí ;)
• Zkus si všimnout, pokud máš možnost, že když uvidíš nějakou novou prodavačku (nejlépe mladou brigádnici), že ze začátku se bude usmívat na zákazníky a zhruba po třech měsících začne být též bez úsměvu (co jsem vypozoroval v okolí, u tebe to může být jinak)
• Já se snažil vyhovět lidem, kteří na mě byli slušní a nevypadali tak, jako ti, kteří po mě chtěli odpověď dříve než-li vyřknou otázku